Možná za to může podvědomí. Když někde vidí zajímavé sochy andělů, fotí si je. Při rozhodování, co vytvoří ze dvou starých, přes šest metrů vysokých topolů, měl rychle jasno. Jednu zahradu v Rychnově nad Malší tak nově zdobí Anděla a Angelo. Martin Vytáček, kterému kamarádi neřeknou jinak než Marvin, je dokončil před pár dny. „Kdoví, jestli to není nejvyšší figurální sousoší v jihočeské krajině," přemýšlí při pohledu na své dílo.

Andělské sousoší Anděla (6,2 metru) a Angelo (6,4 metru) stojí na kraji vesnice, asi sto metrů po proudu Malše, viditelné je už z hlavní silnice od mostu. Jejich místo bylo jediné, o čem bylo jasno: sochy totiž vznikly ze dvou starých topolů, které rostly na veřejně přístupném pozemku Marvinova kamaráda Františka.

„Koupil chalupu v Rychnově, kde stály dva obrovské topoly, ale začínaly se rozpadat, a on je kvůli výkopovým pracím chtěl dát pryč. Stáli jsme pod nimi, obvod dole měly skoro čtyři metry a já říkal: to je škoda, něco z nich vyřežeme. Nikdy předtím jsem nic takového nedělal, ale věděl jsem, že už nikdy se nedostanu k takovému kmenu, navíc pokácet se to dá vždycky,“ říká 39letý Marvin.

close Martin Vytáček přezdívaný Marvin vyřezal ze dvou topolů šestimetrové sochy andělů, které zdobí pozemek v Rychnově nad Malší. zoom_in Jako výtvarník dělá kolorované perokresby, sochat 
a vyřezávat zkusil dosud jen jednou. Povedlo se, u vodáckého bistra U Rybů, které provozuje v Boršově, teď děti baví velký houpací kůň. „Nikdy mě ani nelákalo dělat něco třírozměrně, ale tady ten obrovský objem dřeva…,“ říká.

Když na rychnovské zahradě zůstaly jen pahýly, jež měly dole obnaženou kůru, kamarád mu volal, že materiál je připravený. Marvin s kamarády si od sousedů půjčili lešenářské trubky, postavili lešení, pak vzal motorovou pilu a začal.

„Jak praví klasik, v šutru je socha schovaná, jde jen o to ho otesat. Pro dřevo to platí taky. Byl to ale docela boj,“ říká 
s tím, že v kmenech objevil zarostlé dráty i tesařské skoby kramle. Nejvíc se bál, aby trefil proporce, aby andělům třeba nekončila kolena půl metru nad zemí.

Od začátku bylo jasné, že 
z topolů budou postavy. Aby je ozvláštnil, přidal jim křídla. 
A proč zvolil anděly? Částečně kvůli materiálu. „A částečně proto, že nebyl důvod dělat Krakonoše nebo mořskou pannu. Přišlo mi, že když to je něco tak velkého, bude dobré, když to bude anděl,“ říká Marvin.

Martin Vytáček, kterému kamarádi říkají Marvin, se narodil 
18. října 1975 v Praze. Studoval na PF JU. Dělá hlavně kolorované perokresby, fotografuje, sochaření je pro něho výjimečné. První výstavu měl v Praze v roce 1994, nyní připraví tak jednu do roka. Žije v Boršově nad Vltavou, kde provozuje vodácké bistro 
U Rybů, tam také pořádá kulturní akce. Je svobodný.

Práce mu zabrala dohromady asi tři týdny, ovšem 
v rozptylu tří let. Začal na jaře 2012 a strážce řeky, jak lze Andělu s Angelem také vnímat, dokončil letos 24. března.

„Mám z toho dost dobrý pocit, myslím, že jsou hezcí, povedli se. Dobře na to reagovali lidé. Když přijdu do Rychnova, tak mě znají v hospodě, 
v sámošce. A od té doby, co je hotová Anděla, děláme u ní předvánoční zpívání. Fandova manželka zpívá ve folkové kapele, sejde se vesnice, udělá se svařák, zazpívají se koledy,“ říká Marvin.

Andělé v divadle i na obrazech
Asi nejznámější anděl 
v jižních Čechách je za poslední roky dvanáctimetrová loutka, s níž Divadlo Kvelb objíždí českobudějovické náměstí 5. prosince na Mikuláše. Andělé a madony jsou začasté rovněž tématem obrazů, které maluje Renata Štolbová z Dobré Vody u Českých Budějovic.

„Z jihočeských výtvarníků je dělal ve svých počátcích především Roman Brichcín, olejomalby, expresivní figury. Pak myslím, že je lze nalézt i na starších obrazech Josefa Synka a Miroslava Konráda,“ řekl kurátor Vlastimil Tetiva.

Blízký vztah k andělům má herečka Jihočeského divadla Daniela Bambasová. 
O cenách Jihočeské Thálie, jichž získala zatím jedenáct, říká, že jsou její andělé.