Ve výčtu zaměstnání, která Věra Nosková do roku 1989 vystřídala, se objevují například aranžérka, závorářka, archivářka, cukrářka či učitelka v mateřské škole. Od počátku devadesátých let minulého století se věnuje publicistice a popularizaci a obraně vědy. Je spoluzakladatelkou a místopředsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a členkou správní rady nadace Inka, která podporuje studium nadaných dětí z peruánských And dálkovými „adopcemi“.
Od roku 2003, kdy založila vlastní nakladatelství, vyšel mimo texty jiných autorů i soubor jejích povídek a fejetonů nazvaný Je to hustý; a za zásadní literární počin je v literárních kruzích považován autobiografický román vydaný před třemi lety pod názvem Bereme, co je.
Děj jeho volného pokračování s názvem Obsazeno, které vyšlo letos v dubnu, se tentokrát neodehrává ve Strakonicích, ale pokračuje na začátku sedmdesátých let v Praze, kdy je naše země obsazena nejen okupačními vojsky, ale v přeneseném smyslu také normalizačními pragmatiky. Na jejich jednání má hlavní hrdinka Pavla možnost sledovat morální diferencování tehdejší společnosti a reflektovat zážitky z nastupující normalizace. V podobě konfrontace Pavly s tehdejšími začínajícími literáty, hudebníky a výtvarníky nabízí autorka také pohled na Prahu bohémskou, ale také Prahu veksláků, číšníků a servírek, Prahu, jejíž kdysi zdobné fasády šednou a začínají opadávat.
