Čtyři muzikanti, třicet techniků, čtyři plně naložené kamiony s aparaturou, budějovická Sportovní hala a Velký pátek.

Tohle všechno znamená jediné, koncert kapely Wanastowi Vjecy (WV). Ta na sklonku minulého týdne rozpálila promrzlá těla jihočeských fanoušků, kterých dorazily asi dvě tisícovky, aby si poslechli ty největší hity, ale i novinky ze zatím posledního alba Letíme na Wenuši.

Odletět na tuhle planetu jsem se rozhodl i já a byl to parádní, zhruba dvouhodinový výlet, při kterém jsem se ocitl skutečně vysoko. Příprava byla jasná, zakoupit lístek a pak nahodit otrhané džíny, koženou bundu, nějaký ten náramek a určitě na hlavu klobouk, ne sice tak parádní, jaký nosí frontman kapely Robert Kodym, ale i tak to dohromady vypadalo dobře. Pak už stačilo počkat na partu kamarádů a šlo se.

Wanastowky sice jedou veliké turné, budějovický koncert byl druhý v řadě po Plzni, ale pro mnohé překvapivě si na něj nevzaly žádnou předkapelu, a tak jsme před osmou večerní stáli před sportovní halou. Chtěli jsme přece vidět charismatického Roberta Kodyma pěkně zblízka a dámská část publika zas možná chtěla co nejlépe vidět na Tomáše Varteckého, který nezklamal a opět hrál v sukni, jak je jeho zvykem, a jeho dlouhé dredy lítaly po celém pódiu.

Místa jsme tedy měli perfektní a všechno mohlo vypuknout. WV se do toho pustily zostra a nenechaly nás příliš dlouho čekat tak, jak to umí třeba i pár hodin Guns and Roses.

Ženy od 13 do 50 let

Na scénu vtrhla čtveřice se songem Letíme na Wenuši a okamžitě naskočila husí kůže, což předznamenalo, že by to mohlo být skvělé. „Robert vypadá fantasticky. To bych si nechala líbit,“ rozplývala se jedna z přítomných žen a rozhodně nebyla jediná. Wanastowi Vjecy měly ve sportovní hale obdivovatelky od 13 až po 50 let a takřka všechny by si rády nechaly od muzikantů nasadit Korálky z karneolu, což je také název další písně z nového alba.

To nejlepší, tedy ty největší hity, ale mělo teprve přijít. A taky, že přišlo. Fanoušci nešetřili hlasivky, a když Kodym představoval členy kapely, hala už pořádně burácela. Když pak WV koply do Bedny od whisky, zpíval, skákal, nebo mával rukama snad úplně každý. A nikdo nemohl říct, že to stojí za nic, když zazněl Panic, jeden z velkých hitů kapely Lucie, jejíž byl Kodym členem. Ten si 'vypůjčil' ještě další hit Dotkni se ohně – v tu chvíli fantasticky vyzněla také světelná a vizuální show, když v jeden moment všichni členové jako kdyby stáli uvnitř katedrály, aby je po chvíli sežehly plameny.

Publikum bylo ve varu, a to teprve měla přijít Nahá. Hotoví pak byli všichni po ostrém a tvrdém songu Wona je hotowá, každý si také s chutí zazpíval, že Škola je kráva. Některým skalním fanynkám se pak trochu podlamovala kolena, když zazněla Sbírka zvadlejch růží, to bylo ale jediné, co uvadalo, protože atmosféra v tu chvíli gradovala.

Po sérii písní Wanastowky nečekaně rychle zmizely z pódia, ale konec to rozhodně nebyl. „Přídavek,“ znělo sborově halou, k tomu vytleskávání, ohlušující pískot a křik a WV se v plné parádě vrátily zpátky, aby do éteru poslaly asi dalších pět písniček.

I v českobudějovické sportovní hale ale jednou musel přijít konec a ten nastal zhruba po dvou hodinách, i když to byla taková jízda, že to uteklo, jako půl hodiny. „Dostala jsem Roberta, dostala jsem Sbírku. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala. Bylo to super,“ s takovými slovy odcházela jedna z fanynek Martina a určitě nebyla jediná. I já jsem si užil a ještě v ulicích města si zpíval Tak mi to teda nandey. Wanastovi Vjecy mi to nandaly parádně.