Nákladnou publikaci mapující oněch devět desítek let na scéně divadla i v jeho zákulisí připravila fotografka Bohuslava Maříková, která dlouhé roky působila právě v divadle, a dramaturgyně Marie Loucká.

„Příprava knihy byla náročná, musely jsme shánět podklady, textové i fotografické materiály z minulosti, hledaly a obcházely jsme pamětníky z řad herců a divadelního personálu, což nebylo zrovna jednoduché. Tato práce trvala půl druhého roku. Navázaly jsme na knihu Aleny Kožíkové Boj o jihočeské divadlo, zabývající se divadelní etapou od roku 1919 do roku 1945 a snažily se faktograficky pokrýt i další desetiletí,“ uvádí ke vzniku publikace Bohhuslava Maříková.

Knížka je kromě textové části s množstvím jedinečných informací a faktů z jihočeské scény bohatě vybavená černobílými fotografiemi, na nichž najdete tváře nejen hereckých osobností, režisérů a dramaturgů, ale i divadelních ředitelů či pracovníků technického zázemí. Minulost divadla dokreslují i kopie starých programů, plakátů, plánů či záběry přestaveb divadelní budovy, jejího zničení při náletu v roce 1945 a následné obnovy, ale i citace z dobového tisku a jiných materiálů.

Autorky se zastavují i u zlomového roku 1968, jak jej prožívalo divadlo i obyvatelé města. A nevynechávají ani zájezdové aktivity a především jihočeský divadelní fenomén, českokrumlovské otáčivé hlediště.

Na stránkách knihy tak může čtenář v dokumentárních i pamětnických vstupech sledovat historii divadla, jeho boj o operu a balet, ale i paralelně s tím také dějiny a život města, které s divadelním děním vždy úzce souviselo. Najdete zde mimo jiné potvrzení faktu, že Jihočeská scéna se za uplynulých 90 let může pochlubit účinkováním řady hereckých osobností, režisérů, dramaturgů a dirigentů, jejichž jména přerostla hranice regionu. Uveďme namátkou třeba Natašu Gollovou, Martina Růžka, Karla Hlušičku, Milana Kláska, Miroslava Macháčka, Išu Krejčího nebo Jiřího Štěpničku, Jiřího Císlera, herecký klan Rodenových, jehož štafetu nesou dál Karel a Marian, Elišku Balzerovou či Janu Švandovou.

Neméně dlouhý by byl nepochybně výčet těch, kteří jihočeské scéně zůstali věrní a zapsali se do jejích análů. A jména takových stálic - Karla Rodena a Stanislavy Součkové se dokonce objevila v ocenění Jihočeské Thálie.

Pokud dolistujete až na závěr knihy, určitě vás navzdory všem problémům, které se v poslední době kolem jihočeské scény vynořují, naplní nadějí optimistická věta Jiřího Šestáka, současného ředitele: „Myslím, že nyní je dobrý čas divadla.“