Jen na film do kina Kotva? Tak to  sotva! Českobudějovické kino Kotva totiž nabízí tři v jednom. Kromě zážitků před filmovým plátnem si přijde na své i žaludek v místní  kinokavárně, a hlavně se tu návštěvníci můžou pokochat fotografickými i výtvarnými výstavami.
O jejich pestrost a vysokou úroveň se již čtyři roky stará kurátor zdejších výstav Václav Němec.

Kurátor kina Kotva. Kde lovíte do Kotvy autory?
Pro práci, kterou dělám, je kurátor silné slovo. Nazval bych svou roli dramaturg. Za kurátora považuji třeba Michala Škodu z Domu umění nebo Elišku Štěpánovou a Františka Nárovce z Galerie Měsíc ve dne, kteří mají nějakou dlouhodobou a ucelenou koncepci výstav. Moc si jich proto vážím.
Dramaturgem jsem od června roku 2008, tedy už skoro čtyři roky. Zaměřuji se spíše na méně známé, ale talentované autory, hledající své místo na uměleckém nebi. Většinou jsou z řad mých spolužáků z Opavské univerzity Institutu tvůrčí fotografie, ale i z pražské FAMU.
Pro některé jsou to dokonce i jejich první větší výstavy. Stává se pravidlem, že z těchto autorů se stávají postupem času výrazní a etablovaní umělci.
Zmínil bych např. vynikajícího fotografa Petra Drábka, Slovenku Lenu Jakubčákovou (vernisáž uváděl její patron Jindřich Štreit), Zuzanu Zbořilovou, Jana Vermouzka, který spolu s Martinem Wágnerem získal 2. místo v soutěži Czech Press Photo 2011 v kategorii Každodenní život, Michala Popielucha, další Slovenku Dašu Bartekovou nebo japonskou fotografku žijící v Praze Yoshimi Yokoyamu.

Kolik expozic už jste v budově, která není přímo určena k výstavám, zorganizovali?
Právě probíhající výstava Michala Tůmy a Dany Vitáskové je již 59. výstavou, z toho 51 jich bylo fotografických a osm výtvarných. Kromě začínajících autorů a studentů se uskutečnily i výstavy renomovaných autorů. Moc si cením výstav Josefa Mouchy, Milana Krištůfka, Evy Výborné, Věry Stuchelové, Lenky Pužmanové, Jana Mahra, Jana Voběrka, Václava Vašků, Růženy Švecové, Martina Šálka a zejména mně tvorbou velmi blízkého vynikajícího českého dokumentaristy Daniela Šperla.

Při vernisážích mají hosté možnost povídat si s autory, což do kina přivede i další lidi, že?
Ano, ale v kině Kotva se už  konaly i besedy s význačnými autory Jindřichem Štreitem a Martinem Wágnerem.
Ošetřování výstav v kině Kotva mne baví, ale musel jsem upustit ze svého počátečního entuziasmu, kdy jsem dělal dvě výstavy měsíčně. Zájem byl obrovský a chtěl jsem všechny uspokojit, ale nebylo to v lidských silách. Současné výstavy trvají asi čtyřicet dní. Do kavárny dávám spíše výtvarné záležitosti –  fotografie, nebo obrazy, do předsálí pak dokumentární fotografii.

Kino Kotva je nyní známé nejen programem a výstavami, ale i tahanicemi o to, kdo jej bude provozovat dál.
Nejasná situace kolem kina Kotva mne velmi tíží. Mám nasmlouvané autory až do roku 2014 a moc by mne mrzelo, kdybych jim výstavy musel odříct. Situaci sleduji spíše zpovzdálí, nejsem v chodu kina zas tolik zainteresován a nevidím do provozních útrob. Dělám pouze výstavy, ale připadá mi, že se z toho stává tak trochu politikum a nafouklá bublina.
Co znám nájemce Jana Turinského, tak vím, že kinu dává maximum a v montérkách doslova z popela vykopal kino v jeho počátcích. Samozřejmě, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Některým výtkám jeho odpůrců  se musím smát. Připadá mi, že to zajímavé z programu, jako např. festivaly, přenosy z Metropolitní opery a další, co vybudoval tým současného kina Kotva, chtějí bezostyšně převzít, a tak trochu naivně i populisticky nabízejí něco, co nemůže ani při vší snaze fungovat.

V posledních měsících budoucnost kina Kotva poutá i značnou pozornost médií.
Současná  jednostranná mediální štvanice na současného nájemce mi připadá  nefér. Nelíbí se mi ani černobílé situování současného nájemce  do role  žáby na prameni a druhé strany do role mladých alternativců, kteří udělají pořádek.
Honzu Turinského znám asi dvacet  let, v kině spolupracujeme čtyři roky a spolupráce i přes některá drobná organizační úskalí byla vynikající a vstřícná, takže si v žádném případě nemůžu stěžovat. Pokud jsme měli rozdílné názory, vždy šlo o blaho diváků a návštěvníků kina, například při hledání  termínů vernisáží, aby nerušily návštěvníky kina ani hosty kavárny. Krédo: Kino je kino a kavárna kavárna a pak teprve výstavní prostor, jsme ve finále vzali oba pro dobro kina za své.
Myslím, že Honza Turinský zůstává nohama pevně na zemi, žije v reálném světě a vím, že nepřivede kino Kotva do „kopru".

Kdyby změnilo kino Kotva nájemce, budete v dramaturgii zdejších výstav pokračovat?
Jak se říká: Nikdy neříkej nikdy. Myslím si ale, že by bylo krajně neloajální v Kotvě pokračovat s jiným nájemcem, ačkoliv mne výstavy moc baví.
To by mě muselo konání nových majitelů opravdu přesvědčit, že to myslí vážně, a nejde jenom o partikulární zájmy. Věřím, že jako tým budeme v Kotvě dál pokračovat. Když ne, svět se nezboří a budu se moci věnovat svojí fotografické tvorbě, chození po horách a sjíždění divokých řek.