S blížícím se výročím narození pozoruhodného lidového stavitele Jakuba Bursy se vyrojily zvláštní bytosti. Číhají vždy na nějaké pěkně kulaté výročí, aby učinily výpad na státní či obecní kasy nebo do mediálního prostoru. Je jedno, o jaké jde téma či osobu. Stačí například převyprávět vlastními slovy životopis napsaný Karlem Klostermannem a Plzeňský kraj vám nasype do dlaně 60 tisíc. Hlavně když 
k výročí NĚCO máme. A právě o tom NĚČEM teď píši.

Bulvarizace se tiše vkrádá 
i do končin muzeálních, kde by na prvním místě měla fungovat odbornost. Ředitel muzea ve Volyni Karel Skalický 
v rozhovoru pro Deník užil krásný výraz 'muzeální popík'. Muzea totiž sklouzávají ve své výstavní práci k pouhé zábavnosti. Minimum ověřených informací, vycpané figuríny, spolupráce se známými (nikoli odborníky), zástupná témata, nejasný vztah k regionu.
Přesně toto jsem viděl na výstavě věnované Jakubu Bursovi v Prachatickém muzeu. Známý pan Petr Luniaczek se vyznačuje naprostou urputností v sebeprosazování. Svá témata fotí z rychlíku a taktéž tímto způsobem zpracovává texty. Je však všude vidět, každému píše a od každého rád vyzví informace, neboť hledání pramenů je pro tohoto pana magistra ztrátou času.

Příšerná brožura

I nebohý Jakub Bursa neunikl hledáčku páně Luniaczkova. Pro sdružení Chance in Nature v Malenicích sestrojil příšernou brožuru s názvem Selské baroko Jakuba Bursy. Na jejím titulu figuruje jeho jméno, ale nikoli už jméno profesora 
J. Brože, z jehož dávné práce je užito přibližně 40 procent textu. Za těch několik odcizených stran plus několik stran textu vlastního s obrovským počtem věcných chyb včetně mizerných fotografií vyinkasoval pan Luniaczek několik desítek tisíc korun. Tak pěkně se užívají evropské peníze v kultuře.

Jako bursovský badatel vynalezl pan magistr v Šumavských Hošticích při čp. 25 novou majitelku dávné hospody, kterou ve štítě vyzdobil v roce 1846 Jakub Bursa. Dle Luniaczka nechala dům vystavět paní Jakuba Kolafinová. Totéž tvrdí na výstavě v Prachaticích. Nápis na dotčené budově zní: Stalo se za Jakubi Kolafi nowe wistaweni… Mistr Luniaczek však objevil: Stalo se za Jakubi Kolafinowe…

Tímto způsobem píše na dalších desítkách míst o lidové architektuře. A finanční příspěvky jen prší. Meritem věci však je, že za cizí peníze deformuje skutečné poznání lidových zedníků z 19. století. Že hlásá bludy a dávno překonaná tvrzení. Že si nedá práci, do HLOUBKY prozkoumat předmět, který ho zajímá. Takto je pojata i bursovská výstava 
v Prachaticích. Ústředním motivem expozice je postavený 'skutečný sporák', světnice 
s buchtami a vycpanými sedláky. Ano, Bursa zaváděl ve stavbách zděné komíny a sporáky. Ovšem totéž v té době dělali všichni stavitelé v monarchii, neboť to bylo nařízeno erárem, stran bezpečnějšího zacházení s ohněm.

Troškovsky rozverně

Dále na výstavě můžete spatřit zákoutí – nevím proč –  věnované lidovým poutím. Jak to souvisí s Bursou? Další atrakcí je model Bursova domu ve Dvorech čp. 11, který kdysi dávno zhotovil A. Matschin. Ovšem jméno Matschinovo nikde nevidět, natož jeho nesmírně zajímavé dokumentační sběry k tématu. Zato zde máme brilantně genealogicky vystřižený seznam všech majitelů usedlosti, a to od 16. století. Souvislost s Bursou opět nejasná.

Celá výstava opakuje staré známé bajky o Bursovi, o nových poznatcích si můžeme nechat zdát. Nad vším vévodí dovolenkové fotografie a nenáležité poznámky Mgr. Luniaczka. Nedomnívám se, že takto lze Jakuba Bursu uctít a pravdivě prezentovat. Lehkost je dnes zkrátka v oblibě. Stačí pěkně nalakovat postavičku jihočeského zedníka, troškovsky rozverně a nanicovatě, přidat mediálně známé tváře a všichni budou spokojeni. Kdyby tímto způsobem pracovali naši předkové a třeba i Jakub Bursa, nic pořádného by nám nemohli předat. Co jsme schopni pochopit na základě takové 'pop kultury'? A kdo bude napřesrok další Superstar?

ONDŘEJ FIBICH
Autor je básník