Fíďa tam loni zvítězil se sochou prsatého čápa. „Tak jsem řekl, proč ne, aniž bych tušil, co mě čeká,“ říká 65letý fotograf.

Znají se šest let, měli vedle sebe ateliéry v Boršově. „Vzpomínám na nádherné chvilky, když jsme došli se džbánem pro pivo, sedli jsme na sluníčko před aťasy, blafali o všem možném a okolo nás běhali pejsci,“ říká Jaroslav Sýbek.

Věděl, že ho při sochání z ledu čeká voda a sníh, tak si půjčil nepromokavé oteplovačky, 
s nimiž jezdí jeden jeho známý na ryby do Norska. To ho zachránilo. „Byla to milovaná věc, protože jsme celý den pracovali ve velkém stanu s ledem. Teploty okolo nuly, dvě palety ledových kvádrů šedesát na čtyřicet a Fíďa říkal: to váží asi 25 kilo. Až večer se ta mrcha přiznala, že jeden kvádr vážil 80 kilo,“ líčí s úsměvem fotograf.

Palety museli odsunout o tři metry, aby tam měl Fíďa místo na svou dva metry širokou sochu Homo Spermoid. Zatímco všichni pracovali v neoprénových rukavicích, fotoreportér měl běžné lyžařské, které během chvilky promokly.

"Packy se mi trochu třásly"

„Sem a tam jsme tahali kvádry, jako koně. Byl jsem opravdu utahaný a říkal jsem mu: ty pitomče, já si tady zadělám na druhý infarkt! Byl to docela drsný den, chvilku se mi packy trochu třásly, ale dali jsme si pár piv a bylo to pryč, i když ráno jsme vstávali oba jako lazaři. Fíďa makal dvakrát víc než já,“ říká Jaroslav Sýbek.

Sochalo se minulý týden, od čtvrtka do neděle. V pátek Fíďa vyřezávál, s elektrickou pilou 
a sekerou teslicí, fotograf pomáhal, od rána do sedmi večer. „Je buldok a výsledek je nádherný,“ hodnotí fotograf.

Homo Spermoid získal 
v konkurenci dvou desítek sochařů třetí místo v hlasování laické veřejnosti. Pro Fíďu, který předtím dvakrát vyhrál, to bylo zklamání. „Asi jsem mu to zkazil já… Ale jel bych znovu,“ má jasno Jaroslav Sýbek.