V současném světě hudebního byznysu bychom jen těžko hledali větší marketingové klišé, než je označení koncertu jako Rock Meets Classic. Co si pod tímto pojmem představit? Jistě nejde o vážně míněné a umělecky ambiciózní fúze elektrických kytar s orchestry, které pamatují posluchači artrockové éry 70. let. Zakoupíte-li dnes balíček Rock Meets Classic, očekávejte pár poprockových slaďáků v průměrných aranžmá, několik druholigových, často vysloužilých zpěváků a muzikantů, mezi nimiž se snad může objevit i rocker, jenž se v mládí podobným projektům stavěl na odpor – ano, s věkem přichází moudrost.
Rock Meets Classic je také velkolepou společenskou událostí – solidní pánové pozvou své solidní paní na kulturu. Ve svátečních riflových oblecích pak společně nadšeně plácají do rytmu úderných popsongů, které se tak stávají ještě údernějšími. O přestávce potom korzují ve foyer se sklenkou šampaňského nebo piva a sdělují si své umělecké zážitky.
Rock Meets Classic jako koncert je trochu lidová zábava, trochu estráda, trochu Ein Kessel Buntes. Každopádně však pohoda a oddech, žádné velké umění. Středeční koncert Rock Meets Classic v pasovské Hale tří zemí s účastí slavného Paula Rodgerse a Bonnie Tyler a Bohemian Symphony Orchestra Prague, složeným pro tuto příležitost, naplnil přesně podstatu pojmu. Představení to bylo ale v rámci svého žánru celkem podařené – aby také ne, vždyť Německo je „mekkou" podobných projektů – a nepostrádalo ani pár pěkných hudebních momentů.
Téměř tříhodinový koncert sestával ze dvou částí, oddělených přestávkou. V každé vystoupilo několik více či méně mezinárodně známých zpěváků s krátkým, zhruba třípísňovým blokem. Zvolili hlavní hity svého repertoáru za doprovodu rockové skupiny a českého orchestru, v němž hráli také Jihočeši. Téměř čtyřtisícové publikum, což je maximální kapacita pasovské haly při úpravě pro sezení, mohlo během první půle vyslechnout několik písní v podání Chrise Thompsona, Steve Augeriho a Erica Baziliana. Po afektované hrůze Thompsona a intonačně tápajícím Augerim vyšel z této části jako vítěz jednoznačně Bazilian. Muzikálnost i spontaneita udělaly dojem, i když…
Nad umláceným dechovkoidním pojetím americké lidovky 500 Miles by asi zaplakal nejeden folklorista, možná i folkař. Prznění písně One of Us (jejímž je Bazilian autorem, ale kterou proslavila zpěvačka Joan Osborne) německým textem bylo po umělecké stránce naprosto za hranou. Publikum verše „Ja, ja, Gott is gross, ja, ja Gott is gut…" samozřejmě kvitovalo s povděkem. Byla to nakonec legrace. A v showbyznysu přece platí: náš posluchač, náš pán, ne?
Druhá polovina byla výrazně lepší. A to překvapivě nikoliv díky dvěma hlavním hvězdám, ale díky Thompsonovi, jenž se pěvecky našel v Dylanově hitu Quinn the Eskimo. Velmi dobře zahraná i zazpívaná skladba byla vrcholem koncertu, diváci také nejvíc bouřili. Ti ovšem reagovali velmi spontánně a živě během celé akce. O téměř nepřetržitých ovacích vestoje, které německé publikum dokáže, by si mohli čeští umělci nechat zdát. Návštěvníci Rock Meets Classic ale reagovali především na repertoár, a nikoliv na výkon interpreta, což je rozdíl.
Estetika maškarního bálu
Finále přišlo nejdříve s Bonnie Tyler. Pravda: nebyla vůbec v dobré hlasové formě. Náročné pasáže písní si někdy zjednodušovala zpěvem v nižších polohách nebo tím, že měnila frázování a zkracovala tóny. Občasná bílá místa jejího zpěvu zaplnili sboristé. Přesto mělo její vystoupení sílu. Při kompozičně dokonalém superhitu Total Eclipse of the Heart mrazilo v zádech. O něco méně pak při hitovkách The Best a Holding Out For A Hero.
Závěrečné vystoupení hlavní hvězdy Paula Rodgerse bylo naopak propadákem. Zpěvák neměl drive a zdálo se, že ztratil vysoký rejstřík – ve společné All Right Now jej Thompson překonával o třídu.
Image kapely v duchu glam rocku a estetiky maškarního bálu, flétnista mávající pirátskou vlajkou připevněnou na svém nástroji v orchestrální 'pirátské suitě', směšné choreografie houslistů – při ploužácích se mávalo smyčcem ze strany na stranu, při vypalovačkách se hrozilo – to vše dodávalo koncertu estrádní nádech. Potom věřte patetickým, lživým a manipulativním reklamám o 'super rockovém symfonismu'! Hledáte-li vznešenost v hudbě, hledáte-li rockovou aristokracii, zapomeňte na Rock Meets Classic
a pusťte si koncert Celebration Day s Led Zeppelin.
Hodnocení Deníku: 50
JAN BLÜML
Autor je muzikolog
