Keksáci a orchestr? Když se ta zpráva na jaře objevila, někoho možná překvapila. Ale proč ne? Rockové balady 
a smyčce k sobě patří odpradávna a jedna z nejlepších českých zábavových kapel má ploužáků plnou náruč. Poté, co Keks a Jihočeská filharmonie odehráli 
v dubnu koncert v pražské Tipsport aréně, přijeli v sobotu 22. října do Českých Budějovic. Ve velkém sále Metropolu s nimi „šlo“ publikum od prvních tónů 
a dojem kazil jen vykleklý zvuk v první části večera.

Štěpán Kojan a spol. posíleni dvěma vokalistkami rozjeli večírek písní Já tě mám vážně rád. Rovnou navázali odpíchlejší Karlíčku můj, v níž se poprvé projevil Petr Chromčák, energicky dirigující personálně lehce posílenou Jihočeskou filharmonii (JF). Když se asi v polovině vystoupení pak křtilo 2 CD a 2 DVD se záznamem koncertu z Prahy, svěřil se z pódia: „Miluju spojení rocku s filharmonií. Nejsem vážňák, žádný národní umělec. Já jsem živel 
a tenhle projekt je bomba,“ načež slyšel pochvalné výkřiky, jež se při polévání šampaňským proměnily ve skandovaný potlesk.

Dvakrát škoda, že JF zvukově v první části koncertu zanikala, prosazovala se jenom trubka, a nebylo moc rozumět ani zpěvu. Nic 
z toho však nabitému sálu očividně nevadilo, asi i proto, že všechny texty lidé znali. Holky i dámy se roztančily již při třetím Mejdanu. Zpívala se i následující novější Unavená, v jejíž předehře bylo poprvé trochu víc slyšet smyčce, podobně jako v dalším songu Jak děkuje se andělům, Kojanem uvedeném jako „balada pro zralé ženy“. Malý chlapec na ramenou tatínka ji točil na mobil, příjemně vyzněla dohra elektrické kytary 
a smyčců. Poznámka pod čarou: bylo vidět, že filharmoniky tohle spojení baví.

Skupina jako by se řídila heslem Žádná hluchá místa: šestý v pořadí Poslední bál, jejž zpíval klávesista Petr Dudík, po ní Takhle se na mě nedívej, kdy divácké ruce vyletěly nahoru, aniž by k tomu zpěvák musel vyzývat. K lehké extázi dovedla kapela fanoušky písničkou Zelenej kabát, kdy orchestr hřměl, Nářez pak vytáhl lidi od baru – nadšeně vbíhali do sálu a mírně podroušený chlápek křičel: Láska se mnou cloumá! Při ploužácích se ploužilo náruživě 
i v předsálí. Atmosféra připomínala obří vesnickou tancovačku, které má tak rád spisovatel Jiří Hájíček.

close Rocková skupina Keks a Jihočeská filharmonie zahrály společně 22. října v českobudějovickém DK Metropol. info Zdroj: Deník/ Radka Doležalová zoom_in

Psát, že Keks umí složit melodicky chytlavé refrény se silnými slogany, je skoro zbytečné. Co se napsat sluší, je, že Štěpán Kojan zpíval velmi dobře, což je úctyhodné vzhledem k tomu, že koncert trval přes dvě hodiny a bez přestávky.

Mix balad a drsňáren odměřil Keks pečlivě. Sál si zaskákal při Poslouchej lásko, šílel při Americe, kterou odpálily bicí. V To se mi líbí, nechal Kojan hned na začátku zpívat diváky a třeba zde smyčce pěkně násobily dojetí. Ruce šly samy nahoru opět při Superstar a pak přišla hitovka Víš: publikum zpívalo samo celou první sloku i refrén, chorál vytvořilo i v následující Proč holky pláčou.

Finále bylo nabušené. Zdravě naštvaná To ať si vykládá (o holce, která lže 
v zimě i horku), bubny rozpumpovaná Tak málo žádám a jako přídavek klasika To ani náhodou.

Samozřejmě, spojení Keks a JF je výborný marketingový produkt, viz trička, CD či DVD. Ale přinejmenším pro fanoušky skupiny produkt, jejž přijímají víc než rádi – na filharmonii reagují spontánně a nadšeně. Jakkoli je šéf JF Otakar Svoboda postavou v mnohém kontroverzní, orchestr je pod jeho vedením opravdu víc vidět. A nová hudební propojení, do nichž se díky němu filharmonici pouští, jsou často (ne vždy) smysluplná.

Hodnocení: 80%