Na koncerty populární hudby se chodí z různých důvodů. Někdo rád posedí při sklence vína v komorním klubovém prostředí za zvuků jazzu, okořeněného třeba o kubánské rytmy, jiný si rád zamává zapalovačem při utahaných šlágrech slavného a cenami ověnčeného pop-rockového bandu. Jsou 
i tací, kteří zjihnou při prvních tónech banálních folkových písniček a utopeni ve vlastních emocích a touze po vedle sedící blízké osobě si div neukroutí ruku.

Jiný typ návštěvníka představuje milovník pohybových aktivit. Co očekává tento fanoušek – sportovec? Ani ne tak soustředěný poslech, jako osvobozující extatické křepčení, podporované údernými rytmy hlasitých 'kvapíků'. A to třeba v podání jihočeských Pub Animals, kteří se při sobotním koncertě v krumlovském klubu Fabrička jako hopsačková kapela ve stylu ska docela osvědčili.

Koncert v industriálním 
a na první pohled nevlídném prostředí klubu, ležícího na periférii, zahájila hudebně 
i personálně spřízněná funková kapela Playbox. Jejich poslední písně, jejichž refrény se někdy až překvapivě snadno zarývaly do paměti (což bylo dáno spíše přemírou opakování nežli superkvalitou repertoáru), dozněly před desátou. Pub Animals se tak dostali na scénu až v poměrně pozdním čase – okolo 22.15.

Nástup kapely, která se 
z důvodu personálních proměn na půl roku ztratila z očí, byl působivý. Kostýmy ve stylu renesančních oděvů posledních pánů z Rožmberka, komorní osvětlení komorního průmyslového sálku, který přes všechnu šeď a nevzhlednost nepostrádal atmosféru 
a kouzlo, no a hlavně hudba – výbušná směs exotického reggae a ska. Zvláštní, i když 
v dnešní době již nikoliv netypický multikulturní mix, který fungoval.

„Je tady někdo?"

Pub Animals začali koncert svižně, píseň stíhala píseň, zpěváci Pavel Podruh a Štěpán Hebík zbytečně neřečnili. Plný sál Fabričky reagoval na výrazně kontrastní a rytmickou hudbu pohupující se většinou na vlně off-beatů, charakteristických pro reggae, poměrně aktivně. Na druhou stranu, to pravé hopsačkové šílenství s tancováním na stolech a organizovanými společnými výskoky vypuklo až 
v druhé polovině. Začátek byl ze strany publika na standardy ska koncertu přece jenom trochu chladný a opakovaná zvolání Podruha: „Je tady někdo?" nebyla úplně od věci.

Návštěvníci reagovali na reggae kousky jako Babylon nebo Elephant Man, ale do varu je přiváděly zejména rychlé ska nářezy jako Mario. Celý sál zpíval s Pub Animals 
v předposlední písní Ahoo Ahoo. Líbila se i chytlavá refrénová Sandan.

Hudba Pub Animals je na solidní kompoziční i interpretační úrovni. Společná intra a mezihry dechových nástrojů zněly majestátně, byly dobře zaranžované, občas měly až téměř neskáčkový bigbandový charakter. Nejenom zpěv obou hlavních protagonistů, ale i jejich pohybová dynamika významně podporovala celkové vyznění. Nakonec bez ní by to ani nešlo, vezmeme-li v úvahu styl, který kapela hraje.

Hudba Pub Animals se opírá 
o rytmus, který převažuje nad ostatními složkami hudebního projevu, například melodií. Ten rytmus je ale v základu velmi jednoduchý – příliš mnoho drobení v podobě častých breaků a dalších vyhrávek by podlamovalo žádoucí valivou údernost a tanečnost ska. V tomto směru nelze nic vyčítat ekonomické hře bubeníka Jakuba Hebíka. Jeho kolega s baskytarou však mohl místy více šlápnout do pedálů, například v krátkém sólu, které působilo poněkud mechanicky. Slapová baskytara má větší potenciál.

Energii vystoupení podporoval i dobrý zvuk. Citlivé uši sice dostaly zabrat, ale fyzické prožívání hudby si decibely prostě žádá. Kde by bylo publikum bez ohlušujícího basového bubnu?

Hodnocení Deníku: 70%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog