Byl to takový pěkný večírek. Sedm lidí, údajných přátel, se sešlo v luxusním bytě knihkupce Pélissiera a jeho ženy, aby v poklidu oslavilo narozeniny. Nakonec ale hráli slepou bábu se smrtí.

První půlhodina Hostiny dravců – první činoherní premiéry Jihočeského divadla v nové sezoně - se táhne proklatě dlouho a je sladká jako film pro pamětníky. Oslavenkyně Sophie je roztomilá, usměvavá blondýnka, po níž všichni muži touží, a k narozeninám jí přinášejí věci, které se v Němcích obsazené Paříži dají sehnat jen díky dobrým známostem. Sophie se raduje, hraje rozšafná francouzská hudba, všichni jsou milí, běžně konverzují, jen občas si návštěvníci do sebe rýpnou tak, jak to přátelé většinou nedělají. Vcelku nuda.

Nečekanou dynamiku hra dostává po výstřelu z ulice a příchodu majora Kaubacha, který incident vyšetřuje. Ten má všechny negativní atributy gestapáka, nejspíš aby bylo divákovi hned jasné, že tahle postava rozhodně není kladná – na sobě má kožený kabát a klobouk, je uhlazený, kultivovaný, ale i krutý, nelidsky důsledný a přísný. A miluje antickou literaturu. Možná kvůli ní, nebo kvůli známosti s Pélissierem dá oné milé společnosti dvě hodiny na to, aby zvolila ze svého středu dvě rukojmí. Sám si mezitím čte klasiky.

Hrozná zápletka. Divák se ale přesto musí smát. A ne málo. V patové situaci totiž jednotlivé postavy vymýšlejí neuvěřitelně směšné způsoby, jak se z té šlamastyky dostat – snaží se Kaubacha uplácet, svádět, zakládají požáry, zkoušejí utéct po střeše, volají známým Němcům, vymýšlejí si těhotenství, argumentují ve svůj prospěch. Skoro jako v grotesce.

Sedm hráčů o život

Neváhají ale ani obětovat druhé, až z té jejich samozřejmosti mrazí. Všech sedm hráčů o život postupně vypadává ze svých běžných, kultivovaných rolí, morálka, nemorálka, výchova, nevýchova. Všechny pokusy jim ale Kaubach – jakýsi negativní deus ex machina, scházející za zvuků mrazivé hudby z knihovny – stejně nakonec zkazí.  Čas se točí jak kolotoč, situace jsou čím dál absurdnější. Na povrch vyplouvají jen stěží uvěřitelné skutečnosti o tom, čeho jsou ti dokonalí pánové a dámy ve skutečnosti schopni – a to nejen v téhle krizové chvíli. Přechody mezi vymýšlením záchranných plánů, jejich uskutečňováním a nervovými kolapsy jednotlivých postav jsou překvapivě rychlé a plynulé, režisér na ně nijak výrazně neupozorňuje. Děj se tak sice zrychluje, ale růst napětí trochu zaostává – není na to čas. Škoda.

Hostující režisér Radovan Lipus své pojetí založil především na skvělém hereckém výkonu, ostatní složky tak ustupují poněkud do pozadí. Obsazení se mu nejspíš nabízelo tak trochu samo, zdá se, že ani nemohl volit jinak. Jednopolohového, mrazivého Kaubacha zahrál Ondřej Volejník, úspěšného obchodníka, který umí výt s vlky a morálka je mu od počátku cizí, Martin Hruška, rozšafného intelektuála s nihilistickými sklony Pavel Oubram, uhlazeného lékaře s dobrými kontakty Zdeněk Kupka, roztomilou Sophii, která není tak naivní, jak vypadá, Teresa Branna a emancipovanou vdovu s odbojářskými tendencemi Lenka Krčková. Sestavu doplňují ještě knihkupec Pélissier neboli Tomáš Drápela a osleplý válečný invalida Ondřej Veselý. Poslední jmenovaní však rozehrávají své postavy s trochu menším zápalem a ztrácejí tak výraznost.

Text Vahé Katchy je neobvyklý a překvapivý, nabízí humor v situaci, z níž obvykle mrazí. A v líčení temných koutů lidské duše je jednoduše geniální. Hostina dravců tak dokáže diváka skvěle pobavit, ale i zneklidnit otázkou, jak by se zachoval v takové situaci on sám. A takovéhle hry stojí za to vidět.

Hodnocení Deníku: 70%

JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička