Filmoví fanoušci tento víkend slaví – v českobudějovickém CineStaru vrcholí 7. dubna jihočeské Ozvěny Febiofestu, který se na jih vrátil po letech. „Nedařilo se nám tady najít organizátora – srdcaře jaké máme v jiných městech,“ vysvětluje Fero Fenič, proč  Jihočesko na čas zmizelo z jeho festivalové mapy.

V živé paměti mám vaše prohlášení z kina Vesmír, že Febiofest se už nikdy do Budějovic nevrátí. Jak to, že se vracíte?
Našli jsme tady organizátora, který je pro nás příslibem, že bychom se sem mohli vracet pravidelně, tak jak je to u jiných českých a moravských měst. Mně osobně České Budějovice chyběly, protože jižní Čechy mám rád a považuji je za nejhezčí oblast Čech. Rád se sem vracím, rád jezdím do Krumlova… Proto jsem rád, že Febiofest by se zde mohl rozrůst. Tento ročník je takovým pokusným, protože když se někam vracíte, tak si musíte nejdířv znovu ohmatat terén. Doufám, že příští ročník bude bohatší.

Když vám Budějovice chyběly, proč ta pauza trvala tak dlouho?
Víte co, po kině Vesmír jsme se stejně vraceli, byli jsme třikrát v kině Kotva. Nedařilo se nám tady ale najít srdcaře, jaké máme v jiných městech. Když jsme tady byli poprvé v kině Vesmír, byla to studená sprcha: ve všech ostatních městech jsme se setkávali s nadšením, kde si organizátoři vymýšleli různé věci, výzdobu, doprovodné akce, snažili se z toho vytvořit událost. A když jsme přijeli sem, ani jsem kino Vesmír nemohl najít, neviděl jsem skoro žádný plakát – jako ho nevidím ani teď v CineStaru – a měl jsem pocit, že jsem se ocitl ve skanzenu minulé doby. Vypadalo to tam, jak za komunismu, a to vším: lidmi i atmosférou.

Tam snad tenkrát neměli ani počítač.
Ano. Zastavil se tam čas a ten náraz pro mě byl tak silný, že jsem si kladl otázku, proč to tady dělat? Musíte se na Febiofest dívat tak, že to je náš dar, já nemám žádný užitek ani finance z toho, že v Budějovicích nabídneme lidem tuto ochutnávku. Nemáme ani podíl na vstupném, je to skutečně investice, kterou věnuji z konta festivalu Budějovicím, které mi za to nedají nic. Když někomu přinášíte dárek, čekáte, že vám aspoň podá ruku, a jste pak překvapeni, když si vás nevšímá nebo vám dokonce dá facku.

To zní dost smutně.
Proto jsme se do Budějovic nevraceli, protože jsme si nebyli jistí, jestli nás tady vůbec někdo chce, zatímco jinde nás stále vyzývali, abychom jim potvrdili, že zase za rok přijedeme. Jsou města, kde jsme bez přestávky 18 let a jsme stabilní součástí jejich kulturního života, jako Liberec nebo Pardubice. Tady to byla zbytečná energie. Mé nadšení pro Febiofest vzniklo v postrevoluční euforii, kdy jsem chtěl pomoci tomu, aby návštěva kina mohla být událostí. Je dobré v kinech občas pořádat události, které dají promítání filmu slavnostní ráz a z návštěvy kina vytvoří mimořádný zážitek. Přicházíme s nabídkou věcí, které se běžně neobjevují, protože vkus českých distributorů je limitován a podřizuje se vkusu diváků, byť jsou nepochybně lidé, kterým to nevyhovuje.

Narážíte na město. Jak letos podpořilo jihočeský Febiofest?
Letos festival podpořilo poprvé. Když jsme byli v kině Kotva, nemělo zájem. Ale letos se k festivalu přihlásilo dost aktivně a podpořilo ho, což je povzbuzující vzkaz, že příští rok by příští rok můžeme uvažovat o tom, že by se festival vylepšil a rozšířil.

Vybral jste pro jižní Čechy nějakou speciální kolekci filmů?
Želbohu ne. Problém regionálních Ozvěn Febiofestu je v tom, že my skutečně jako jediný festival na světě přinášíme ochutnávku z velkého Febiofestu. Jiným festivalům se to nedaří, protože majitelé autorských práv nechtějí většinou poskytnout jiné uvedení mimo festival a pak je velice těžké vytvořit kolekci pro regiony. Většinou se nám daří vybrat a získat deset, patnáct filmů a ty v regionech uvádíme. Ale v Budějovicích je zahajovací film pražského Febiofestu, italský Máme papeže!. Ten každé město nemá a může to být velký objev pro mnohé fanoušky, protože už samotný režisér Nanni Moretti je v Čechách málo znám a přitom je to veliká ikona evropské kinematografie, letošní předseda poroty v Cannes. Fanoušci se mohou přesvědčit, čím to je, že tak hodně zajímá evropské publikum a proč dosud nezajímal české distributory.

Febiofest navázal s Budějovicemi novou spolupráci. Mohou se Jihočeši těšit, že zde v příštích letech přivítají také nějaké filmové hosty?
Samozřejmě, všechno je možné. Ale bude hodně záležet na místních podmínkách. Třeba v Pardubicích máme také hudební festival a projekce, kdy se filmy promítají v místech jejich natáčení – měli jsme tam před pár lety  představení Spalovače mrtvol v tamním krematoriu, kde se kdysi točil. Takové výjimečné zážitky pak ozvláštňují divákům vnímání filmu. Každé město takové možnosti nabízí a spíš to skutečně bude výsledkem ambic místního organizátora a taky možná podpory, které se mu dostane od města a jiných místních orgánů.

Říkáte, že se na jih rád vracíte. Kam vás to táhne nejvíc?
Jižní Čechy se mi moc líbí: Třeboň, Jindřichův Hradec, Krumlovsko, Lipno… Ta krajina je mi blízká, tklivost rybníků, nádhera historických měst, které jsou tady v koncentraci jak málokde. Dlouho, možná deset let, jsem hledal v jižních Čechách místo, kde jsem chtěl mít druhý domov. Ale vždy, když se ke mně přiblížilo něco, co se mi líbilo, tak to nevyšlo. Nakonec jsem se ocitl v severních Čechách u Máchova jezera a už tam nejspíš zůstanu. Do jižních Čech teď jezdím spíš na víkend. Často to dělám tak, že v pátek sednu do auta a jedu někam, aniž bych měl plán. Ale hvězdou jižních Čech, tím, jak se ho povedlo opravit, dát mu život i dobrými službami, je Český Krumlov.


Febiofest v multikině 7. dubna

17.30 Máme papeže!
17.30 Koupili jsme ZOO
20.00 Ahoj ! Jak se máš ?
20.00 Musíme si promluvit o Kenovi

Vstupné: 89 korun