Barokní divadlo českokrumlovského zámku ožilo 9. a 10. září novodobou premiérou komické opery Kde je láska, je i žárlivost. V létě roku 1768 byla součástí velkolepých oslav sňatku prvorozeného syna krumlovského vévody Josefa Adama ze Schwarzenbergu - Jana Nepomuka. Jeho otec, nadšený znalec a milovník divadla, si operu buffa objednal u italského skladatele Giuseppe Scarlattiho, vtipné libreto k ní napsal Marco Coltellini. V dobových dokumentech se o ní psalo v superlativech. Diváci se dobře bavili i při její inscenaci po téměř 250 letech v režii Ondřeje Havelky.

Schwarzenbergovo zadání bylo podle režiséra naprosto konkrétní. "Hlavní postavu hraběte (Orazia), tedy aristokrata, hrál při premiéře zase aristokrat (jeden z bratrů Salburgů, buď Rudolf nebo Christian) - či-li tito dva aristokraté si vlastně prostřednictvím toho příběhu dělali sami ze sebe legraci, což je pro mě zásadní. Prostě oni měli sebeironický smysl pro humor. Bavili se tím, což je evidentní z dobových záznamů… Pobavit publikum bylo i naším cílem," uvedl Havelka před generální zkouškou.

V naprosto unikátním historickém prostředí barokního divadla nemělo podle něj smysl, aby realizační tým vymýšlel nějaké aktualizované, či divoké interpretace. Rozhodli se, že půjdou cestou téměř historické rekonstrukce, inscenace v historizujícím duchu. Havelka musel své představy poněkud výraznějšího komediálního herectví sladit s dobovou gestikou.

Part markýzy Clarice zpívala v roce 1768 v českokrumlovském divadle dcera Josefa Adama Schwarzenberga - jednadvacetiletá Marie Terezie. V novodobé inscenaci hlavní roli emancipované krásné vdovy získala sopranistka Lenka Máčiková. Usiloval o ni tenorista Aleš Briscein coby žárlivý hrabě Orazio. Nejvíce diváky pobavil tenorista Jaroslav Březina, sluha a důvěrník hraběte, jenž svého pána předčil důvtipem a invencí. (Při oslavách 1768 part odzpíval sám libretista Coltellini). Partnerkou mu byla Claricina komorná Vespetta - sopránistka Kateřina Kněžíková.

Pro projekt vznikl Schwarzenberský dvorní orchestr, do kterého dirigent a cembalista Vojtěch Spurný pozval nejlepší hudební specialisty na historické nástroje. Vyrovnat se museli s mnoha úskalími (hrají v livrejích a parukách), kterými jsou třeba vlhkost, teplota , ale hlavně omezená viditelnost. Osvětlení v celém divadle totiž zabezpečují hořící svíčky. Navíc hudebníci sedí před hledištěm kolem originálního pultu jakoby kolem stolu a Spurný diriguje z boku s notovou rolí v ruce. Při svíčkovém osvětlení, jak řekl, měl pocit, že se propadá kamsi do 18. století.

Těžkou roli měla Jana Zbořilová při tvorbě kostýmů, musela vyhovět divadelním i filmovým požadavkům, a peněz nebylo nazbyt. Expertka na barokní gestiku Helena Kazárová zase musela Havelku i herce přesvědčit, že gestika má smysl, že to nebude inscenaci deformovat do loutkohry. O harmonickém celku přesvědčila bravurně především Máčiková.

Z opery podle producenta Jiřího Hubače vznikne filmový záznam doplněný dotáčkami v zákulisí divadla a exteriéru zámku. Zájem o něj projevily televizní společnosti z celého svata. Čeští diváci by ho měli vidět na ČT2 o Vánocích.

Českokrumlovské zámecké divadlo je mimořádnou památkou světového významu. Je jedním z nejstarších barokních divadel zámeckého typu dochovaných ve střední Evropě a reprezentuje nejkomplexněji dochovanou barokní divadelní scénu svého druhu na světě. Je tam dochována původní divadelní budova, jejíž část pochází z roku 1682, z roku 1766 pak vybavení hlediště, orchestřiště, jeviště, jevištní technika a rozsáhlý divadelní inventář.

JAROSLAVA MIKEŠOVÁ, ČTK