Jestli jste si v duchu dvakrát odpověděli „ano“, pak vás může hřát pocit uspokojení, že jste k zachování jedné dávné tradice osobně přispěli.
Obdobné koncerty se zde totiž konaly už v dobách, kdy veřejné hudební dění vytvářeli spontánně sami občané města. Tak jako po celých Čechách, i v Budějovicích vznikaly od poloviny 19. století dobrovolnické spolky, které se zabývaly sborovým zpěvem. Vrcholem jejich aktivit pak bývalo nacvičení některé větší oratorní skladby. Pro tyto příležitosti se slučovaly muzikantské síly nejrůznějšího zaměření. Na jednom koncertu tak společně účinkovali hudebníci z divadla i vojenské kapely, členové městské rady i běžní měšťané, učitelé ze škol hudebních i obecných, Češi i Němci.
Patriota potěší, že se při významnějších svátcích v katedrále stále hraje. Uplynulé století na našem přístupu k hudbě ledacos změnilo; vojáky a nadšené amatéry nahradila profesionální budějovická filharmonie, obvykle zpívají přizvané přespolní sbory.
Přesto ale mívám při těchto příležitostech silný pocit příslušnosti k obci; pocit, který jinak ve stotisícovém městě většinou nezažívám, neboť na hokej nechodím. Obvyklý okruh návštěvníků koncertů se podstatně rozšíří. Čtvrt hodiny před začátkem si už pro samé zájemce není kam sednout.K zahlédnutí jsou členové městské rady i běžní měšťané. Lidé volí oblečení slavnostní i velmi neformální. Někteří poslouchají soustředěně, jiní se přijdou jen na chvíli podívat. A snad si i příště budeme mít kam sednout.
