Ačkoli se to pro někoho může zdát přinejmenším zvláštní, také se rádi setkávají na zábavních večerech a dokonce při hudbě tančí. Jedním z takových pořadů bude 22. prosince Ples neslyšících, který se uskuteční v prostorách tanečního centra Move 21 od 18 hodin.
První taneční: nesmírná nervozita

„Myslím, že všichni máme ještě v paměti naše první taneční. Pocit nervozity a zpocených dlaní před první volenkou vystřídají první jemné tóny ohlášeného tance. S obavami v očích posloucháme úvodní takty a snažíme se prvními krůčky strefit do rytmu. Je to pěkná dřina, která je však zpravidla dekorována úspěchem na první prodloužené při – už i navenek skutečně vypadajícím tanci. Ovšem málokterý z nás si umí představit, jaké je to tančit bez vnímání hudebních motivů, jaké to je plout parketem bez motivace nádhernou melodií Strausových valčíků,“ říká zástupce českobudějovického tanečního centra Kamila Finková.

Právě pro neslyšící spoluobčany z jižních Čech začalo taneční centrum Move 21 pořádat letos na podzim neprofesionální taneční kurzy. „Chtěli jsme, aby se neslyšící mohli jednodušeji zapojovat do běžného života. Když jejich vrstevníci chodí na plesy a zábavy, oni sedí doma. Zájem mělo jedenáct neslyšících, ale sami jsme nevěděli, jak bude předávání informací lektor – tanečník vypadat. Ale baví je to a na ples pozvali všechny příbuzné, kterým předvedou, co se naučili,“ říká ředitelka Svazu neslyšících a nedoslýchavých Jana Skalská.

Ptáte se, jak vypadá technika výuky tance pro neslyšící? „Je stejná jako u slyšícího tanečníka. Když komunikujeme se skupinou, potřebujeme tlumočnici. Po třech měsících jsem se ale dokázala obejít i bez ní. Samozřejmě, že vysvětluji v jednoduchých větách a snažím se zřetelně artikulovat. Hudbu pouštíme jen o něco víc nahlas, aby nedoslýchaví posoudili, zda dostatečně vnímají frekvence a mohou tak reagovat – právě na vibrace podlahy místnosti,“ vysvětluje sólistka baletu Jihočeského divadla Světlana Mládková a nadšeně se dělí o získanou osobní zkušenost.

„Nikdy jsem neměla čas se naučit znakovku. Podařilo se mi to až teď. Já je naučím tančit a oni zase mě pár znaků. Za největší úspěch považuji, že jsem nedávno pochopila vtip vyprávěný právě v řeči neslyšících,“ prozrazuje s úsměvem. Dodává, že za tři měsíce se frekventanti naučili na opravdu specifické počítání ve znakové řeči tančit deset tanců, kterými byly jak tance standardní, tak i tance latinskoamerické. Nejoblíbenějším tancem se stala dynamická cha-cha, ale zvládli i tak náročné tance, jakými byly tango a slowfox.

Tlumočení do znakové řeči

Tanečním partnerem Světlany byl lektor Lukáš Bartoň. „Počítání a tlumočení do znakové řeči měla po celou dobu konání kurzu ve své režii Renata Brabcová, která ráda a ochotně volně přecházela z role tlumočnice do role lektorky. Byly to nezapomenutelné tři měsíce, v nezapomenutelné atmosféře pohody, přátelství a vzájemné tolerance, s nezapomenutelnými lidmi s obrovským smyslem pro humor i vrcholně zodpovědnou práci,“ zdůrazňuje lektorka, která by za tímto prvním krokem vzájemné spolupráce udělala i ty další. Každý, kdo chce nasát úžasnou atmosféru tanečních pro neslyšící, je právě dva dny před Štědrým dnem zván na naše závěrečné taneční defilé. Přijďte si s námi zatančit a zasmát se. Uvidíte, že i neslyšící umí nádherným způsobem naslouchat, naslouchat pocitům naší duše,“ uzavírá Kamila Finková.