Tereza Voříšková: Strašili mě, že při natáčení se Svěrákem budu brečet

V šátku a vínovém županu by ji mnozí na první pohled asi nepoznali. Poprvé ve velkém filmu hraje maminku, a to rovnou podobnou té, která vychovala Zdeňka Svěráka. Film Po strništi bos natáčela přes dvacet dní. „Je o rodině Svěrákových, takže podle reálné předlohy, a je to postava, kterou už ztvárnila Libuška Šafránková v Obecné škole,“ říká 27letá Tereza Voříšková. Ve filmu hrají mj. Ondřej Vetchý, Oldřich Kaiser, Jan Tříska, Tereza Voříšková, Zdeněk Svěrák, Petra Špalková či Hynek Čermák. Premiéra bude 
v srpnu 2017.

Zůstává maminka podobná té z Obecné školy?
Je to velký rozdíl. Libuška ji měla hodně přísnou, teď oproti Obecné škole hodně zněžněla. Kdo četl knížku, ví, jaké má za sebou trauma, 
o syna Edu se strašně bojí, protože přišla o miminko. Je tam hodně strachu, postava je mnohem něžnější.

Je to vaše první filmová maminka?
Je to první takhle velká filmová maminka. Jsem moc šťastná, že si mě vzal Jan Svěrák pod křídla. Po deseti letech v této šílené práci je to pro mě bonbonek, mám pocit, že ještě bude mít pár let smysl, když mi Jan takto důvěřoval a roli mi svěřil.

Jdou z vás mateřské pocity samy, nebo je musíte hledat?
Jde to ze mě samo. Jsem 
z velké milující rodiny, takže tohle je pro mě něco naprosto přirozeného. Zvláštní ale bylo, že Lojzík Grec, který hraje Edu, je hluboce intelektuální dítě. Je strašně těžké se k němu přiblížit, trvalo nám to tři měsíce: jezdili jsme na výlety, museli jsme zapracovat na vztahu, který mi přišel důležitý. Hrajete takhle blízký vztah s někým, komu je sedm, a on vás nezná. Já to všechno zahraju, ale Lojzík neví, proč tu je, chtěl by blbnout s klukama 
a ještě ho otravuje nějaká cizí ženská (úsměv). Teď se ale milujeme a je to úžasné. Tři dny jsem byla v Praze a hrozně se mi po něm stýská.

Bude z filmu cítit silné spojení s Obecnou školou?
Jan Svěrák, hlavní duše filmu, který v sobě má neskutečnou poezii a cítění – absolutně odlišné od jiných režisérů – a jeho tatínek Zdeněk dávají filmu stejnou energii. Něhu a laskavost. Byla jsem na večeři se všemi třemi generacemi Svěráků 
a pochopila jsem, že laskavost v sobě mají všichni tři. 
I filmy, které Honza dělá, jsou velmi laskavé. Většinou jsem hodně skeptická, nechodím na premiéry, ale tentokrát jsem v klidu a říkám si, že to asi bude hezké.

close info Zdroj: Deník/ Radka Doležalová zoom_in Je i práce na filmu laskavá?
Honza je laskavá osobnost, ale je to s ním hrozně těžké! Ví přesně, co chce, ale práce je nádherná. Honza je opravdu komplikovaný, proto točí tak krásné filmy.

A když přesně ví, dává prostor, abyste něco vytvořila, nebo vás používá jen jako nádobu?
U něj je to strašně zvláštní kombinace. Používá vás jako nádobu, ale automaticky předpokládá – a to jsem ještě nezažila – že to uděláte podle jeho představ a zároveň nabídnete něco navíc, chce, aby nádoba byla naplněná. Jak mi říkal před natáčením Ondra Vetchý: ať se bojím, že budu brečet – ještě jsem nebrečela! – že pracovat 
s Honzou je hodně těžké. Musím to potvrdit: Honza má vysoké nároky, což je ale boží, protože to jediné nás posouvá někam dál.

Za 20 natáčecích dní jste si asi stačila ke Slavonicím vytvořit vztah. Je to tak?
Když sem přijíždím, cítím trauma (smích), že budu muset ráno zase točit a že vůbec nevím, jak to udělám. Ze Slavonic mám strach… Ale vážně: mám moc ráda okolní krajinu, je nádherná, jen nemám bohužel čas, tak jsem třeba nikdy nebyla na Slavonice Festu. Ale slyšela jsem 
o nich jako o sklepáckém hnízdě, jsem ráda, že jsem tady mohla být.