Na rozdíl od dramatické skutečnosti rozměr úsměvný, zábavný a vtipný. A to především díky autorskému pojetí této revue, pod níž je jako obvykle autorsky podepsán Jiří Suchý. Jeho jméno a jméno Eduarda Váni, šéfa kabaretního souboru, jsou zárukou kvalitní zábavy, takže je téměř samozřejmostí, že obě březnové premiéry zaznamenaly plně obsazený sál. První repríza je připravená na 15. duben.
O tom, jak velice je tato hra nadčasová, svědčí už její první uvedení v Redutě v únoru 1958. „O čtyři roky později se revue objevila v Plzeňské Alfě a v pražském divadle Na Slupi a teprve potom v roce 1964 v Semaforu. Tady se v roli předčitatele Jindřichova deníku prezentovaly kromě Jiřího Suchého i další herecké legendy jako Miroslav Horníček nebo Ivan Vyskočil,“ vrací se k historii zvoleného titulu principál Eda Váňa, který v loňském roce oslavil neuvěřitelnou sedmdesátku. Českobudějovičtí měli první šanci k setkání s uváděnou komediální inscenací v D111 až za dalších čtrnáct let a následně pak v roce 1990, kdy jí nový kabát dal právě Eda Váňa s Karlem Tampierem. V této podobě se pak vrátila o rok později, ale tentokrát už na pódium soukromého Salónu U Váňů.
Letošní obnovená premiéra si pochopitelně vyžádala novou Edovu úpravu a režii přizpůsobenou současnému obsazení v souboru, zůstaly však písničky, jimiž je revue velice štědře prokládána. Jejich texty pocházejí z tvůrčí dílny Edy Váni, který se částečně podílel i na hudební stránce, jež byla zase doménou Jaroslava Peterky. Toho nyní u piána vystřídali Karolína Hudečková nebo Michal Bosák. Stěžejní role připadla principálovi, další mužské postavy ztvárnil Michal Kopecký. V rolích šesti Jindřichových žen se střídají Jiřina Váňová, Pavla Šafaříková a Marie Matějovská v alternaci s Pavlou Nýdlovou, Denisou Holečkovou a Lenkou Kozákovou.
close
zoom_in
Když se ohlédnu dozadu na dlouhou řadu inscenací uvedených na těchto prknech, až na maličkou výjimku v nich vždycky figuruje jako autor Jiří Suchý, mimo jiné také laskavý kmotr tohoto souboru. Ale příznivci českobudějovického kabaretu nemusejí mít obavy, že by se výběr Suchého autorských her v nejbližší době vyčerpal, jak nás Eda Váňa ujistil: „Před pár dny jsem Jirku v Praze navštívil a on mi dovolil stáhnout si z jeho archivu dalších asi patnáct jeho her…“
Asi bych se opakovala, kdybych znovu vyzdvihovala Váňovy, s civilní přirozeností pojímané herecké výstupy nebo jeho textařské schopnosti. Ovšem neodpustím si připomenout obdiv všem těmto hereckým ochotníkům, kteří věnují svůj volný čas tak náročnému a zároveň vrtkavému koníčku. Snad je jim kromě potlesku odměnou i to, že s kabaretem se divák skutečně pobaví, uvolní a vyčistí si hlavu od všedních starostí. Alespoň na tu chvilku.
Už asi posté mne při zaposlouchání do Váňových textů napadlo, proč se tyhle originální, vtipné a lehkonohé verše už dávno neobjevily v nějaké knižné podobě. Sice s touto myšlenkou už před více než půl druhou desítkou let koketoval Jiří Suchý v souvislosti se svým nakladatelstvím Klokočí, ale plány se bohužel nenaplnily. Možná, že na vině je i to, že Eda v tomto směru nijak na pilu netlačí. Ale mohu jeho obdivovatele potěšit nadějí, že snad v letošním roce se už konečně rýsuje možnost knižního vydání výboru z Edovy dosavadní tvorby. A jak to vypadá, naděje zatím neumírá…
HANKA HOSNEDLOVÁ
