V mé zemi je moc čisto, žádám o azyl

Bylo by kásné žít na fjordu, co přežilo vodu, nemusí přežít lidský nezájem a z ekologie se dá dělat i dobrá legrace. Tak různorodé dojmy dokáže v divákovi vyvolat i jen několik desítek minut strávených na festivalu Ekofilm. Ten nabízí snímky s tématikou životního prostřední a přírodního i kulturního dědictví. Dnes vyvrcholí v Českém Krumlově.

Žádost o azyl z ekologických důvodů (ČR, 2010)

Na Ekofilmu nepřijdou zkrátka ani milovníci humoru. To dokázal režisér William Lee svou osmnáctiminutovou mystifikací Žádost o azyl z ekologických důvodů. Vypráví o třiačtyřicetiletém Kulkaerovi Larsenovi z Kodaně, který už nechce žít v Dánsku. Je to tu pro něj příliš čisté, nikde žádný zápach, odpadky, kouř, zkrátka podivné prostředí. Nejprve sice zkouší ekologické snahy svých spoluobčanů sabotovat přihazováním skla do již vytříděného odpadu, vysypáváním popelnic nebo vyvěšováním cedulí s nápisem Vše, co potřebuješ, je uhlí, ale marně. Nakonec tedy požádá o azyl v České republice, ta se zdá být znečištěná dostatečně.

Tvůrci mistrně využili možností mystifikačního dokumentu a s lehkostí se naváží do lidí, kteří vehementně odmítají cokoli ekologického. Zároveň i nenápadně vzdělávají. A opravdu kouzelný je kontrast záběrů na průzračně čistou dánskou krajinu a česká pole s kouřícími továrnami v pozadí. Hlavní hrdina je navíc svou ujetostí tak sympatický, že se divák neubrání tomu, aby ekoteroristovi z hloubi duše nefandil. Nakonec proto zamrzí, že i v Česku zůstane Kulkaer nepochopen. Naštěstí jsou tu ještě další možnosti..
Hodnocení Deníku: 90%

Fjord (Norsko, 2009)

Během pouhých 24 minut můžete prožít rok na fjordu. Stačí vidět snímek Skule Eriksena, který natočil před dvěma lety v Nærøyfjordu, jednom z nejužších fjordů západního Norska. I z Česka se tam pak divák bez problémů přenese a stihne zaznamenat i celý koloběh života v této pro nás velmi exotické krajině.

Film je zvláštní tím, že nepotřebuje průvodce. Není tu nikdo, kdo by defiloval před kamerou a ukazoval, kde stojí kostel a kde je třeba obdělávat půdu. Vlastně se na plátně po celou neobjeví žádný člověk, což působí nečekaně příjemně.

Přesto divák celou dobu ví, že vesnička na fjordu je obydlená. Může za to rafinovaná práce se zvukem. Obrazy kromě hudby dokreslují zvuky typické pro běžnou lidskou činnost. Ranní pohled na řeku doplní čvachtání vody, v níž právě někdo máchá prádlo, o chvíli později se ozývá chorál z kostela a pak už kdosi nastartuje traktor a pustí se do práce na poli. Nechybí ale ani zvonící telefon, aby bylo jasné, že i na fjordu znají výdobtky civilizace. Když se tohle všechno nakonec spojí, nezbyde v sále nikdo, kdy by nezatoužil po tom vyrazit do Norska alespoň na dovolenou.
Hodnocení Deníku: 70%

Reportéři ČT – Topící se Zahrádka (ČR, 2011)

Smutný osud obce Zahrádka připomněli letos ve dvou reportážích David Macháček a Radek Kudela. Městečko zaniklo před 35 lety, když bylo potřeba vybudovat nádrž vody pro Prahu. Zůstal jen kostel, ve kterém památkáři na poslední chvíli našli cenné malby. O ten se teď však nikdo nestará, a tak hrozí, že ho nakonec zničí lidský nezájem.

Reportáž sleduje úsilí několika rodáků ze Zahrádky o záchranu kostela. Ještě působivější než těžké shánění peněz na opravu jsou však jejich vzpomínky na zboření vesnice. I po letech se člověk musí ptát, jestli to takhle opravdu muselo být… Alespoň, že ten konec pak dodá trochu optimismu.
Hodnocení Deníku: 80%

Tipy na sobotu

Městské divadlo Český Krumlov