Po stopách společné historie obyvatel Nových Hradů a okolí se vydává – tuto sobotu slavnostní vernisáží v interiéru Koželužny otevřená – nová výstava. Ve spolupráci s vídeňským Böhmerwaldmuzeem za podpory Evropského fondu pro regionální rozvoj vznikla společná expozice originálních dobových fotografií, obrazů i hmotných artefaktů.
Společný život
Na téměř dvaceti dvojjazyčných informačních panelech se návštěvníkovi otevírá jak chronologický, tak tématický pohled na historii Nových Hradů a přilehlých osad. Kromě oblastí společného života na Novohradsku jako školství, sklářství, plavení dřeva, vorařství, tady najde návštěvník také spolkovou činnost, divadelnictví nebo osobnosti literárního světa. „Zároveň jsme chtěli ukázat získané předměty; máme například vojenskou knížku posledního novohradského starosty, a samozřejmě nové pohlednice, “ podotýká starosta Nových Hradů a spoluautor expozice Mgr. Vladimír Hokr s tím, že díky zájmu depozit muzea a zejména návštěvníků se otevírají další budoucí témata.
„Velké sbírky materiálů se u nás shromažďují už od doby monarchie, kdy spousta dělníků i úředníků chodila ze Šumavy do Vídně za prací. Lidé odsunutí potom po válce zakládali v Rakousku spolky, setkávali se a vytvářeli malé výstavy. Tak bylo založeno v roce 1952 muzeum, v němž se dnes nachází na sedm tisíc fotografií a pohlednic. Vloni jsme udělali výstavu v Krumlově, letos o zmizelých vesnicích na Kvildě,“ uvedl ředitel Böhmerwaldmuzea Mag.Dr. Gernot Peter.
V souvislostech
K textu jednoho z panelů, který se zabývá tématem odsunu německých obyvatel z oblasti Novohradska v letech 1945- 1947, řekl jeho autor, historik a pedagog Historického ústavu FF JČU PhDr. et PaedDr. Jiří Dvořák, Ph.D.: „Faktem je, že pro neprivilegovaného badatele je dostat se k originálním materiálům tohoto tématu z různých depozit docela problém. Musíme si uvědomit, že ve zmiňovaných letech bylo z východu Evropy vysídleno na 13 milionů německých obyvatel, kteří - volky nevolky – museli sledovat politiku Třetí šíře, a tudíž se stali jak spolupachateli, tak oběťmi této politiky. Dnes se vše zjednodušuje a chápe v izolovaných pozicích a často se zapomíná, že proběhly určité záležitosti od nešťastného Mnichova 38 a měly svoji gradaci,“ vysvětluje Jiří Dvořák a dodává, že málokdo chápe odsun jako událost celoevropskou: „Za vzor se vzalo vystěhování Řeků a Turků z oblasti, kde proběhla řecko-turecká válka v letech 1921-23. Němci pak byli například odsunuti z Alsaska –Lotrinska, Italové z oblasti dnešního Slovinska, velmi tragický osud měli švábští Němci z Podunají. Podle tehdy platných československých právních řádů bylo potrestáno mnoho nevinných lidí- zejména staří lidé a malé dětí. Česká strana má tendenci tyto počty zmenšovat, naopak německá zase zvyšovat a čísla jsou rozkolísána. Když si ale uvědomíme, že za čísly se ale skrývá tragédie jednoho každého člověka, je to skličující a je to memento zejména například v konfrontaci s aktuálními událostmi v Gruzii. Myslím, že právě tato výstava, která obnovuje paměť na dobu, kdy oba národy spolu žili přátelsky, je pozitivním počinem, “uzavřel historik, který se zabývá tématem už více než třicet let a zúčastnil se například i několika tématických konferencí Collegia Carolina.
Podle slov Vladimíra Hokra bude námětem navazujících výstav nejen česky a německy mluvící obyvatelstvo, ale i jiné národnosti, kterých na Novohradsku najdeme téměř dvacítku.
Výstava Po stopách společné historie potrvá do 30. října.
