Motivem jeho prací jsou více ženy nežli muži, také houby a květiny. Prostor svých obrazů buduje pomocí pečlivě vybíraných a tvarovaných barevných ploch a linek, ale nesnaží se o hru světla a stínu.

Vždy ho fascinovalo jednoduché sdělení formou znaku a barevné zkratky a také zatracované dekorativní umění, kde se hovoří velice úsporným jazykem. Je si přitom jist, že i těmito zjednodušeními se dá budovat fantastická iluze hlubokého prostoru. Je to jeho malá meta v jednoduchosti a ve výrazu.

„Absolvoval jsem na konci osmdesátých let, takže o jaké generaci hovořit, sám si nejsem jistý. A jelikož jsem měl iniciativu a ideu své nápady uplatňovat víc v reálném životě než krmit muzea, tak jsem se radši věnoval vyjadřování ve vztazích k architektuře. A to mě baví dodnes,“ říká dnes čtyřiačtyřicetiletý výtvarník. Jeho vztah k umění mohl být už v dětství ovlivňován působením otce, který byl vynikajícím sochařem a pedagogem na pražské Akademii výtvarných umění.

Dnes se Bradáček ve své profesionální výtvarné činnosti věnuje malbě, kresbě, grafice, plastice, sklu, návrhům a realizacím vitráží, kovářským pracím, ale i interiérovému a exteriérovému designu staveb. Výstava potrvá do 10. října.