Adolfa Borna jsem měla moc ráda, stýkali jsme se strašně dlouho, možná 40 let. V sobotu jsem ho ještě v Praze navštívila doma, bohužel naposledy… Jela jsem k němu pro grafiky, vypnula jsem motor 
a přišla otevřít paní Bornová, což mi bylo divné, to se nikdy nestalo, vždycky přišel pan Born. Bylo vidět, že mu není dobře, ale popovídali jsme, popřáli si vzájemně, aby bylo líp, rozloučili jsme se a v neděli ráno jsem se dozvěděla, že zemřel. Je mi to strašně líto.

Seznámili jsme se, když jsem pracovala v Mánesu, 
a jeho milostivě přijali do Svazu českých výtvarníků, tak měl v Mánesu první velkou výstavu, na které jsem měla možnost se organizačně podílet. Když jsem odešla do Týna nad Vltavou, měla jsem tu čest podílet se na jeho výstavách v Městské galerii U Zlatého slunce i v Galerii Knížecí dvůr v Hluboké nad Vltavou. Každoročně obesílal výstavu Vltavotýnské výtvarné dvorky a dvakrát přijel do Týna. Poprvé na otevření galerie, mám ještě schované fotografie, bylo to moc pěkné: seděli jsme u starosty v kanceláři, kde nádherně povídal, úžasné setkání. Nepatřil mezi ty, kteří by chodili na večírky, když přišel, dal si vždycky jen sklenku a odešel. Podruhé přijel, když měl výstavu 
v Galerii Knížecí dvůr, a prohlásil, že mě má rád, 
a proto přijel.

Jako muž a výtvarník byl úžasně noblesní, slušný, nikdy o něm člověk neslyšel nic špatného. Budu vzpomínat strašně moc, protože jsem ho měla opravdu upřímně ráda, byl úžasně sečtělý, chytrý, měl báječný humor, což se odráželo i v jeho karikaturách. Měla jsem moc ráda jeho nezaměnitelnou tvorbu. Je mi to strašně líto, odcházejí mi kamarádi, se kterými jsem trávila celý profesní život… Čest jeho památce!

MARIE HANUŠOVÁ
Autorka je galeristka