V Budějovicích byl muzikantský bál, na velkém sále v Domě kultury Metropol hrál Michal s nějakou kapelou z Písku a my s Weekendem vedle v malém sále. Náš bubeník Zdeněk Bína šel na záchod a tam se potkali. A Zdeněk, jak už byl takový rozjařený, říká: Michale, pojď si taky s námi brnknout. Načež Michal opravdu přišel do malého sálu a vylezl na pódium. Vedle něj stál Viktor Porkristl, dnes kytarista skupiny Kamelot. Michal mu řekl: zahraj F 7. Viktor okamžitě zapomněl, jak se ten akord hraje. A Michal začal zpívat I can't stop love. Kapela to v životě nehrála, ale dala to.

Pak zmizel, ale nechal mi na stole telefonní číslo. Já jsem později šla do jeho rádiového pořadu Country klub Michala Tučného. Byla jsem tam jako host, slovo dalo slovo a řekli jsme si, že budeme spolupracovat. Zrovna neměl kapelu, zdravotní problémy ho tehdy zavedly do Hoštic. Začali jsme dělat nějaké nahrávky a koncerty, kde jsem byla jako host.

Nikdy předtím jsem neměla sólové ambice. Osm let jsem prožila u Žalmana, 12 let s Nezmary. A Michal mi říkal: neseď jedním zadkem na dvou židlích. Přál si, abych se dokázala postavit jako sólistka sama za sebe. Vždy jsem ale chtěla být členkou sdružení a on mě učil zpívat sólově. Když jsem vedle něho stála, cítila jsem z něho tu sílu. Ale tenkrát jsem na to vůbec neměla, dát do toho stejnou energii jako on. Dnes, když zpívám sama za sebe, si na něj mnohokrát vzpomenu a v duchu říkám: Tak, teď vidíš, Míšo, že nesedím jedním zadkem na dvou židlích.

Snažím se jeho písničky hrát hodně často. Naprosto mě to nabíjelo, nabíjel mě jako člověk. Byť vypadal, že nemá energii, tak ji měl, byl hrozně vtipný. Zastavila nás třeba policie a řekla, že chce tolik a tolik peněz jako pokutu. On na to: No, budu se muset v té televizi ukázat častěji. Při šňůrách ani kolikrát nedošel na hotel, rád někde postál a popil, i s bezdomovci, takže jsme ho nemohli najít. Ale i když měl rád pivo, vždy předvedl naprosto profesionální výkon. A možná právě proto ho měli lidé tak rádi, že byl lidový a na nic si nehrál.

Později jsme se, bohužel, nějak poškorpili, ani nevím proč, kvůli nějaké hlouposti. Bylo to tak, že natočil desku Šťastné staré slunce a chtěl mě do písničky Dlouhá černá limuzína. Nechtěla jsem ji nazpívat, chtěla jsem, aby tu desku natočila kapela Weekend, takže jsem se urazila. Dnes vím, že to byla veliká chyba. Dlouho mi nevolal… Věděli jsme, že je nemocný a chtěli jsme za ním s Tondou Hlaváčem zajet do nemocnice. Toho 10. března 1995 jsem jela na lyže a večer ve zprávách jsem se dozvěděla, že zemřel. Bylo mi hrozně, že nás opustil. Za život udělal moc krásných věcí, jeho písničky zlidověly a přinesl naší hudbě moderní country. Jsem ráda, že jednou z pokračovatelek této hudby je moje dcera Adéla. Michala poznala jako holčička a na Stodole bude letos zpívat Prodavače.