Ve čtvrtek 29. září vyprovodili příbuzní a kamarádina poslední cestu MUDr. Jaroslava Peterku, bývalého primáře rentgenologického oddělení v českobudějovické nemocnici. Jeho svíčka života dohořela po dlouhé nemoci, s níž se statečně potýkal téměř pět let, 21.září. V květnu příštího roku by oslavil kulatou sedmdesátku, nepochybně na své chalupě na milované Šumavě, kde také strávil své poslední, letošní léto.

Veřejnost však znala Jaroslava Peterku rovněž jako člověka úzce spjatého s divadelnictvím, především s divadlem malých forem. Tuhle vášeň sdílel společně s Eduardem Váňou, nynějším principálem soukromého českobudějovického kabaretu, s nímž se přátelil už od dětství. V tomto tvůrčím tandemu také vznikly jejich první písničky, ve kterých byl snadno vystopovatelný vliv divadla Semafor.

Počínaje rokem 1971 už byly autorské písničky z jejich dílny cíleně skládané pro divadlo D111, poprvé konkrétně pro Váňovu hru Čtyři ženy Alfréda Boucheta. O rok později složil Jaroaslav Peterka melodie do Klicperovy hry Každý něco pro vlast, v níž se také poprvé objevil na jevišti jako pianista. S posunem dalšího roku už v inscenaci Váňových Důvěrných hororů zaznamenáváme Jaroslava Peterku jako herce.

Publikum milovalo jeho civilní herecký projev v jakési poloze nestrojeného naivismu přírodního herectví, občas, ovšem nikoliv záměrně, připomínající výstupy Jiřího Šlitra. Našel svou hereckou pozici celkem v 18 hrách v D111 a ve 32 inscenacích v Kabaretu U Váňů. Naposledy jej publikum vidělo v kabaretní komedii s písničkami nazvané Penzion Rosamunda v květnu letošního roku. Jeho hudba figurovala v 16 divadelních titulech v D111 a ve 25 hrách uvedených v Kabaretu U Váňů. A kdybychom nahlédli do podrobných statistik Edy Váni, zjistili bychom, že společně složili úctyhodných 425 písniček.

„Hrál nejen na piáno a v divadle, ale také volejbal, fotbal, a to až do pozdního věku, jezdil na kole…,“ se smutkem v hlase vzpomíná na pohodového přítele Eduard Váňa. „Kamarádili jsme spolu už od předškolních let a byl pro mne velice blízkým člověkem, skoro jako člen rodiny. Bude mi moc chybět, a to nejen na jevišti.“ A myslím, že chybět bude všem, kdo jej znali…