Skromnost a opravdové hledání jsou slova, která by mohla ve slovníkovém hesle stát za jménem Igor Müller. Malíř, jehož přístup k dílu byl stejně zásadový jako k životu. Bohužel, platí čas minulý: zemřel 30. prosince 2014, bylo mu jen 47 let. Jen o tři měsíce přežil svého otce Jiřího, rovněž malíře.

Narodil se v Českých Budějovicích koncem uvolněných 60. let. Odmalička se s ním znal sochař Zdeněk Chmelař, jejich rodiče byli příbuzní. V posledních letech spolu dvakrát vystavovali, potřetí to plánovali letos v krumlovském muzeu. Příznačné je, že o svém kamarádovi mluví stále v čase přítomném.

„Patří mezi lidi, kteří jsou mi blízcí skromností. I jeho práce je skromná, není příliš okázalá, jako třeba Svět ticha, jedno z jeho posledních témat. Není to hra na nic, ale opravdové hledání. Výtvarník má hledat a ne se načančaně ukazovat, čehož je on příkladem. Já také hledám,“ říká Zdeněk Chmelař.

Malíř Igor Müller (vpravo) a malíř Petr Písařík při vernisáži společné výstavy, kterou měli ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie v březnu 2009.Jako kluka, který hrával tenis, poznal Igora Müllera tehdejší kurátor Alšovy jihočeské galerie Vlastimil Tetiva. Jeho dílo sledoval od začátků, osobně měl blízko k monochromům, kdy malíř pracoval s modrou, žlutou či zelenou a vytvářel imaginativní, z přírody vycházející tvary. V Alšovce, která má několik děl Igora Müllera ve sbírkách, mu připravil dvě výstavy. Jednu s otcem Jiřím a jednu s Petrem Písaříkem, přičemž víc kurátor vzpomíná na první zmíněnou.

„Jirkovy pastely, k nimž Igor nakomponoval monochromy, to byla velice štastná perioda. Igor se držel abstraktních forem, kde pracoval s rastrem, vycházel z přírody a krajiny, i když ji hodně zestručňoval. Byl jedním z autorů, který svojí tvorbou přesáhl region. Je to velká ztráta jak po stránce lidské, tak výtvarné,“ řekl Vlastimil Tetiva.

Již z dětství si malíře pamatuje i grafik Václav Johanus, jehož syn David chodil s Igorem Müllerem do školy. Připomíná roli otce Jiřího. „Myslím si, že Igor měl docela dobré kumštýřské vedení díky tátovi, který byl dobrý grafik, kreslíř. Igor šel sice jinou cestou, protože ho spíš zajímala malba, ale myslím, že teprve teď by nacházel to, co hledal – už byl tak zkušený a do jisté míry omletý životem, že teď by šlápl na to správné. Škoda, že je to přeťaté v tak mladém věku, hlavně to ale mrzí lidsky,“ říká Václav Johanus.

Otcova role byla však, jak se to stává, lehce dvojlomná. Všímá si toho Zdeněk Chmelař, když říká, že než Igor Müller začal s abstrakcí, bylo pro něho těžké se ze stínu otce vymanit.

„Když ten krok udělal, začínal přes organickou přírodní sféru, časem se to prohlubovalo a odráželo do témat jako Prostor nebo Svět ticha. Nazýval své věci třeba jenom podle barev, například Stříbrná," říká Zdeněk Chmelař.

Otec a syn. Jen o tři měsíce přežil Igor Müller svého otce Jiřího, na snímku jsou z roku 2000, kdy měli společnou výstavu ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie.

Doma má od kamaráda to, po čem toužil – jako sochař hloubá spíš ve tvarech, a tak ho oslovily Müllerovy souřadnicové obrazy. „To se mi moc líbilo, že se nebál na jedné věci pracovat až do konce, že neutnul někde v polovině. Našel si bod a dokázal se k němu dopracovat. To mě inspirovalo,“ vysvětluje Zdeněk Chmelař, který vděčí Igorovi za to, že po návratu z Německa ho právě on nakopl k nové práci.

Podobně vidí malíře bývalý kurátor Alšovky. Zmiňuje, že Igor Müller byl vnímavý, přijímal impulzy, šel svojí vlastní cestou. „Měl ten müllerovský gen v poctivosti k přístupu, na nic si nehrál, stejně jako Jirka. Nikdy nebyl efektní ve výrazu, šlo mu vždy o podstatu a vnitřek, dělal – je to blbé klišé – poctivé řemeslo. Malba pro něho byla poctivým stimulem, který mu pomáhal i v těžkých chvílích,“ doplnil Vlastimil Tetiva.

Složitá období přišla najmě v posledních letech. Onemocněli mu rodiče, k tomu se s manželkou staral o dvě malé děti. Jak říká Zdeněk Chmelař: nemusíme si nic nalhávat, umělci nejsou nejbohatší, musí se o denní chleba prát. „Okamžiky stresů střídalo uvolnění v ateliéru, ale psychická stránka šla dolů.“

V pátek 3. října 2014 zemřel malíř Jiří Müller. Bylo mu 80 let. Na snímku na své poslední výstavě, kterou měl na jaře v českobudějovické galerii Hrozen, vlevo galerista Václav Johanus.Po boku mu až do konce stála manželka Petra. Podle Zdeňka Chmelaře role, kterou v rodině plnila, znamenala víc než oporu. Mluví o ní s velkou úctou i při popisu posledních malířových chvil.

„Zemřel doslova a do písmene v náručí své ženy Petry, stála při něm v nejvyšší míře… Takový druh člověka jako je Igor, se velmi zřídka potkává, protože on je uzavřený extrovert. Věci, které vnímal, prožíval velmi extrovertně, ale nedával je najevo. Poslední dobou byl čím dál uzavřenější, i s ohledem na jeho nemoc. Patřil mezi lidi, kteří byli naprosto upřímní, ctil zásady čistého charakteru: v žádném případě lež, neohýbat záda, stát si za svojí pravdou – to mě hodně inspirovalo. Vzácná povaha, charakter dával najevo ve všem, ať to byl prodej obrazů, politika nebo mezilidské vztahy. To byl Igor, a to, co se stalo, je skoro na hranici rodinné tragédie,“ shrnuje Zdeněk Chmelař.

Poslední rozloučení s Igorem Müllerem bude 8. ledna na českobudějovickém hřbitově, od 12 hodin. Další loučení, benefiční, chystá Václav Johanus ve své Galerii Hrozen – prodejní výstavu prací otce i syna, peníze předá rodině. A vzpomínat lze i nad verši Václava Hraběte z Reduta blues:

„… za sebou slyším buben
Jak v nepravidelných chraplavých příklepech vytlouká
chválu věčného
hledání."

Malíř Igor Müller se narodil 17. listopadu 1967 v Českých Budějovicích. Jeho otcem a prvním zasvětitelem do světa umění byl malíř Jiří Müller, který zemřel loni 3. října. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti. Věnoval se hlavně olejomalbě, vycházel z přírody, držel se abstraktních forem. Byl členem Asociace jihočeských výtvarníků, jeho díla jsou v českých galeriích i soukromých sbírkách v Německu, Francii, Švýcarsku či USA. Otec dvou dětí (7 a 11 let). Zemřel 30. prosince 2014.