Na facebooku kondolují desítky fanoušků. „To je velmi smutné. Moc rádi jsme poslouchali jeho procítěnou tubu," napsal například Karel Flášar. „Výborný muzikant a parťák!“ shrnul Petr Shýbal, kapelník nejstarší jihočeské dechovky Babouci.
Jan Návara se sice narodil 6. srpna 1937 v Praze, ale mládí prožil v Křeči u Tábora. V šesti letech začal chodit do houslí, přehrál dvanáct sešitů Malátovy školy, pak přišla křídlovka. Když si ovšem na průmyslovce založil kapelu, chyběla tuba, a tak přešel na ni. A zůstal.
„Musíme vzpomenout jeho dvě sezony v Jihočeském divadle – ovlivněn klasickou hudbou dal synovi jméno Dalibor a dceři Šárka podle děl Bedřicha Smetany – a především jeho nejdelší angažmá u Budvarky, kde vyhrával 32 let, objel s ní téměř celou Evropu a natočil na 500 skladeb. Zdatným přínosem byl i při natáčení s Babouky, především pro jeho nenapodobitelný zvuk a přednes. Vždyť harmonii měl v uších od mládí a později i z harmoniky, se kterou nejednou přidal něco do vínku a pobavil lehce žertovnými písněmi,“ vzpomíná Petr Shýbal. S Babouky natočil 150 písniček, několik DVD a pořadů pro Českou televizi.
Vášnivý sběratel fotek a podpisů osobností, známek a pivních tácků se s hudbou nejdále dostal do USA. Petr Shýbal s ním má spojený jeden rituál: „Na začátku každé produkce chutná kávička a k tomu 'pišingr'. Já stavěl aparaturu a Honza mezitím došel pro kávu. S naprostou pravidelností vždy čekal u večeře, že právě on dostane poslední porci. Myslím, že z 98 procent měl vždy pravdu,“ říká šéf Babouků.
Je moc rád, že jako poslední kapela, s níž vystupoval, mu zahráli v budějovické nemocnici přímo u postele. „Mezi jeho nejoblíbenější patřila píseň Pondělí, pondělí, kterou jsme mu zahráli a kterou si zazpíval i v den úmrtí se svou ženou.“
