Milujete bylinky a na jaře čekáte na první svěží výhonky, abyste si je pak nasušili do léčivých čajů? Kdysi dávno byly vídány v loukách „babky bylinářky“, které ohýbaly záda a natahovaly se pro přesně vybranou léčivku. Zkuste to také. Protáhnete tělo a získáte kondici, navíc si přinesete domů užitečný lék.

Byliny všude kolem nás

Pokud nemáte žádnou zkušenost se sběrem bylinek, stačí sáhnout po herbáři nebo vzít příručku s sebou do batůžku. Každá bylinka má svůj čas, ve kterém je správné ji sbírat. Na jaře najdete kopřivy, petrklíč, bezinku a spoustu dalších bylinek. Sbírat můžete po celý rok, některé najdete i ve městě. Například žlutě kvetoucí kuklík městský je častým plevelem ve starých zahradách, rumištích, roste i na loukách a v křovinách.

Na loukách, na okraji lesů a v příkopech se vyskytuje kozlík lékařský. Ve volné přírodě najdete i chmel otáčivý, popínavou, prakticky nezaměnitelnou rostlinu, ovíjející křoviny a houštiny na světlých místech, nejčastěji u vody. Jen levanduli lékařskou, bylinky s mnoha skvělými účinky pro zdraví, dovážíme ze zahraničí. V posledních letech se u nás stala oblíbená levandulová pole, která se „rozrostla“ v Čechách i na jižní Moravě.

Jóga v levandulovém poli

Udělejte si výlet na omamně vonící levandulové pole s 40 000 levandulemi lékařskými a s manufakturou z bio levandule chodouňské. Bude vás uzdravovat a doplní energii z nedalekých Brdských lesů. Můžete si sem přijet jen tak na výlet nebo si zacvičit jógu, zatancovat si, vyrobit si vlastní bio levandulovou mořskou sůl, cukr nebo třtinový cukr levandulí pro aromaterapii.

Můžete zde strávit celý den nebo jen odpoledne a dozvíte se o síle této královny bylin. Je zde místo na piknik, na kemp i odpolední rande. Zde si lze odpočinout v souladu s přírodou (www.levanduloveudoli.cz) Přijet můžete i na kole od května do září.

Sběr v lesoparcích i na pasekách

Protáhnout záda můžete při sběru květů bez černého. Najdete ho v městských parcích a na okrajích řídkých lesíků. Až vyrazíte na procházku, vezměte s sebou zahradnické nůžky a nastříhejte květy do látkové tašky. Doma nebo na chalupě ho nechte usušit a v zimě, až vás přepadne rýma a kašel, udělejte si z něho čaj s medem a s citronem. Známým symbolem jara v Evropě i v Asii je prvosenka jarní. Vypravte se za ní na slunné a vlhké louky nebo na lesní paseky. Říká se jí petrklíč, tedy Pertův klíč (k jaru), ale také kropáček, prvnička nebo šlakovní bylinka. Významná bylinkářka Maria Treben vypráví o pánovi, který trpěl duševně i tělesně a pro nespavost neměl dalek k úplnému zoufalství. Doporučila mu proto speciální čaj z prvosenky jarní.

Recept: 50 gramů prvosenky, 25 gramů levandulových květů, 15 gramům chmelových šištic, 10 gramů třezalky (nať) a 5 gramů kořenu kozlíku lékařského. Čaj se nevaří, jenom spaří a nechá se tři minuty vylouhovat. S medem se pije po doušcích před spaním. Měla by se mu dávat přednost před chemickými prostředky pro spaní.

Prvosenka se využívá k léčení kašle, chřipky, bolesti kloubů, nespavosti, závrati, bolení hlavy a k posílení srdeční činnosti užívá už od 16. století. Na nespavost platí také nať mateřídoušky obecné, kterou v létě naleznete skoro na každé mezi. Spaříte jednu polévkovou lžíci dvěma šálky vody, necháte šest minut stát. Pijte čaj před spaním, účinek se dostaví po čtyřech dnech užívání. Lze ho pít dlouhodobě.

Výpravy s vnoučaty za vonným pokladem

Právě na jaře najdete první kopřivy, z kterých si můžete udělat čaj nebo velikonoční nádivku, či podusit jako špenát. Možná si vzpomenete na dětství, kdy jste na louce natrhali šťovík a zkoušeli jeho kyselou chuť. Udělejte si výlet s dětmi a naučte je to. Vypravte se s nimi na sběr například jitrocelu. Maria Treben doporučuje podávání jitrocele proti všem nemocem dýchacích cest a orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, astmatu.

Radí také jeho používání na špatně se hojící rány, bércové vředy i na žlučníkové kameny a spoustu další nemocí. Významnou složkou jitrocele je obsah slizu, který mechanicky uklidňuje sliznice a přispívá tak jejich hojení. Listy se sbírají dříve, než se objeví květní stvoly, tedy obvykle od června do půlky srpna.

Pokus s jitrocelem

Maria Treben doporučuje pro přípravu jitrocelového sirupu dva způsoby:

Rozemelte listy na mlýnku na maso. Vznikne kaše, která se zaleje vodou, ale co nejméně. Přidáte půl kila medu, jeden kilogram cukru. Všechno opatrně povařte až k odpaření přebytečné vody, až vznikne hustý sirup. Plní se do lahví a nechá na studeném místě.

Listy vložte do lahve od okurek, proložte po vrstvách cukrem a nechte přes noc slehnout a plnit dále až do celého objemu lahve. Vykopejte jámu v zahradě a uložte do ní tento bylinkový poklad. Nejdříve ale vršek přikryjte pergamenovým papírem a třikrát až čtyři krát převažte. Pak zatížíte kamenem a zasypete hlínou. Po třech měsících lahev vyjměte. Vykvašená šťáva se potom má vylisovat na ovocném lisu, nikoliv přes plátno. Povařte a plňte do lahví. Pokud nemáte kam lahev zakopat, můžete směs vykvasit v teple nebo na slunci.

Na procházku za květy

Procházky v přírodě mohou obohacené od sbírání bylinek a květů dostávají další rozměr, respektive rozměry. Na první pohled je jasné, že při hledání bylinek na loukách nebo kolem cest provozujeme příjemný přirozený tělocvik – pomalou chůzi, nejpřirozenější lidský pohyb, doplňují dřepy, úklony a předklony. Pokud budeme ochutnávat i mladé listí stromů nebo rašící jehličí, přidají se i výpony.

Na procházky se chodí do míst, kde je čisto a kde není žádný smog – ani vzduchový ani hlukový. Lépe dýcháme, více posloucháme šumění stromů a cvrlikání ptáků. Ticho je dnes hodně nedostupné a jeho blahodárné účinky na zdraví mají nedostatečnou pozornost.

Samotné trhání lístečků procvičuje jemnou motoriku. To je dobré v každém věku. Děti cvičí šikovnost, starší lidé zpomalují stárnutí kloubů a střední generace uleví přetížené hlavě.

„A nesmíme zapomínat na blahodárné působení na psychiku. Tady je hned několik momentů, které stojí za zmínku. Sbírání nás nutí soustředit se na rozpoznání listů a květů, čímž se naše hlava zaměstná tak, že se zastaví neustálé hučení nesplněných úkolů a dalších starostí, radí botanička, ekoložka a kulinární spisovatelka Jana Vlková, autorka kuchařek o jedlých rostlinách a zakladatelka tohoto oboru v Česku. “Různé emoce procházejí žaludkem, proč by jím nemohly procházet i školní znalosti a vědomosti. V jednom soustu salátu z planých bylin je obsažena odpověď na stále se opakující otázky, proč se tohle mám učit? Děti rády vaří, baví je proměna surovin, struktur a chutí. Když se jim odhalí exaktní základy těchto procesů, je to jako by se jim prozradila nějaká alchymistická kouzla.“

Radost z úlovku

A pak je zde radost z úlovku, košíčku naplněného bylinkami, z nichž si doma budeme vařit jídlo, které bude mít navíc svůj příběh, který si z louky nebo lesa přineseme sebou. „Místa, kam se dá na zelené býlí a jedlé květy chodit jsou blíže, než byste si mysleli. Ve větších městech stačí vyjet kousek někam na konečnou hromadné dopravy, jít deset minut vstříc přírodě po cestě a je jisté, že se něco najde. Je třeba vyhýbat se blízkosti polí, golfovým hřištím nebo staveništím. Pak už máme u nohou celé přírodní bohatství,“ upozorňuje Jana Vlková, která u nás přišla s projektem Kytky k jídlu.

Vzdělává učitele druhého stupně základních škol a učitele gymnázií v programu „Jedlé byliny ve vyučování přírodovědných předmětů.“ Učitelé se dozvědí, jak mohou na jednoduchých, všedních a velmi blízkých materiálech a jevech vyskytujících se v „normální“ přírodě názorně doplnit teoretický výklad „z učebnic“. Je autorkou kuchařek o jedlých rostlinách a zakladatelka tohoto oboru v Česku (www.kytkykjidlu.cz). Program je akreditovaný jako mobilní. Lektorka bude vyjíždět za učiteli po celé české republice.