Pondělní zpráva o úmrtí významného chemika Antonína Holého zasáhla také jihočeské vědce. Na zdejší univerzitě totiž převzal v roce 2009 čestný doktorát, spolupracoval s budějovickými biology při ověřování účinnosti svých látek a pomohl s přípravou přeshraničního oboru Biological Chemistry. Díky němu také v Budějovicích přednáší světově uznávaný biochemik Erik De Clercq.

Úzké vztahy měl s Antonínem Holým především rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer. Poznal jej již během studií na konci 70. let a po sametové revoluci s ním působil v Akademii věd. „Setkávali jsme se hlavně v době, kdy jsme oba byli ředitelé ústavů. Trávili jsme dost času na různých schůzích a on většinou stočil řeč na odborná témata. Vedle teoretických zajímavostí vždy hledal i praktické uplatnění pro své objevy, látky," vzpomíná Libor Grubhoffer.

Uznávaný vědec měl podle jeho slov dvě stránky osobnosti. Jako šéf byl velice důsledný, přímý, sebevědomý a mnohdy působil až nepřístupně. Později, když jej začaly trápit zdravotní problémy, vystoupila do popředí druhá složka jeho povahy. „Neskutečná vlídnost, skromnost, příjemnost," vyjmenovává rektor.

Antonín Holý měl navíc velmi blízko k Jihočeské univerzitě. „Myslím, že si na nás potrpěl. Moc mu záleželo na tom, aby se v Budějovicích představili kolegové studující malárii, přednášel tu a považuji ho i za garanta přeshraničního oboru s univerzitou v Linci," vysvětluje Grubhoffer. 

Antonínu Holému vděčí Jihočeská univerzita také za to, že tu přednáší světově uznávaný biochemik Erik De Clercq. Ten byl dlouholetým spolupracovníkem českého vědce a když po odchodu do důchodu chtěl nadále učit, Holý mu doporučil České Budějovice a Libora Grubhoffera. „Prý mě označil za přítele a navrhl, aby přednášel tady. Toho si moc považuji, je to obrovská čest a De Clercq k nám dodnes každý měsíc létá," říká Grubhoffer.

S Holým byl neustále v kontaktu, pravidelně si psali. Rektora přitom fascinovalo, jak široký měl vědec záběr, o všechno se zajímal, snažil se toho co nejvíce nastudovat a sledoval novinky. Postupně bylo ale bohužel znát, že se jeho zdravotní stav zhoršuje. Ke konci svého života ztrácel kvůli onemocnění hlas a nemohl tak mnohdy ani říci to, co chtěl.

„Naposled se mi ozval v dubnu nebo květnu prostřednictvím své dcery. A to mě také moc potěšilo, protože psal, že jako nositel ceny Česká hlava má možnost zažádat o finanční pomoc na výzkum a chtěl by tak získat peníze právě pro naší univerzitu. Bohužel už se to neuskutečnilo," uzavírá Grubhoffer.

Jako na velkou osobnost vzpomínají na Holého ale i další lidé z Jihočeské univerzity. Jeho přínos české vědě vyzdvihuje například děkan  Přírodovědecké fakulty František Vácha. „Má nesporné zásluhy, protože látek, které jsou schopny hubit viry, je málo a on je dokázal objevit. Navíc jako člověk byl velice skromný, příjemný a rozhodně ne nafoukaný," komentuje.

Antonín Holý

Český chemik světového významu. Jím objevené preparáty pomáhají léčit miliony lidí na celém světě. Jsou součástí nejúčinnějších a zároveň dostupných léků proti AIDS, viru pravých neštovic, pásového oparu, virového zánětu oční sliznice a proti virové hepatitidě typu B.

Narodil se 1. září 1936 v Praze. V letech 1954 až 1959 vystudoval organickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1960 až 1963 byl vědeckým aspirantem oboru organické chemie na Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) ČSAV v Praze. V roce 1963 se stal vědeckým pracovníkem ÚOCHB, v roce 1983 vedoucím skupiny chemie nukleových kyselin a od roku 1987 stál v čele oddělení chemie nukleových kyselin) V letech 1994 až 2002 vykonával funkci ředitele ústavu. Habilitoval se v roce 2004 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci prací Acyklické nukleosidfosfonáty: představy a skutečnost. Na UP získal i profesuru. Od roku 1976 spolupracoval na vývoji antivirových preparátů s Erikem De Clercqem z Katolické univerzity v belgické Lovani.

Je autorem 60 českých i zahraničních patentů. (Zdroj: Wikipedie)