Do Sarajeva měl pár ze svého panství v Chlumu u Třeboně odcestovat vlakem, ve vlastním salonním voze číslo 22 do Terstu a odtud pak lodí.
Historik třeboňského muzea Václav Rameš připomíná, že se při příjezdu do Chlumu ze salonního vozu kouřilo, protože se mu zavařila zadní osa, a tak musel být odpojen. „Do Vídně tedy odjeli běžným železničním vozem I. třídy," říká Václav Rameš.
Z Vídně pár pokračoval přistaveným soukromým salonním vozem. „V něm zase nefungovalo elektrické osvětlení, takže si museli svítit svíčkami," pokračuje Václav Rameš. Podle tehdejších poznámek osobního sekretáře Paula Nikitsche se arcivévoda loučil slovy: „Co říkáte tomu osvětlení? Jako v hrobce, ne? Nejprve přijede můj vůz hořící do stanice a tenhle cizí vůz také nechce zjevně spolupracovat. Nu, žijte blaze. Na shledanou."
Opravený salonní vůz byl odeslán do Terstu, aby byl k dispozici pro zpáteční cestu. Těla obou manželů, které zastřelil bosenskosrbský atentátník, devatenáctiletý Gavrilo Princip, ale už cestu zpět absolvovala jiným vozem v rakvích. Atentát byl záminkou k vyhlášení války Srbsku Rakousko-Uherskem a je historiky považován za jednu z příčin I. světové války.
„Památku manželského páru letos připomeneme velkými oslavami," prozrazuje starosta Chlumu u Třeboně Jiří Hájek. „Spolu s rakouskou stranou chystáme různé akce a program vyvrcholí právě 28. června v den stoletého výročí atentátu," dodává Jiří Hájek.
V příštích týdnech najdete v Deníku osudy Jihočechů, jejichž zažloutlé fotografie i tužkou psané deníky po generace pečlivě uchovávají příbuzní, kteří se s nimi teď přicházejí do redakce rozdělit s ostatními čtenáři.
Postupně fotografujeme i pomníky se jmény padlých v jihočeských městech a vesnicích, neboť úctu si zaslouží všichni naši předkové, kteří za války položili svůj život, ať už v řadách armády staré vlasti Rakouska – Uherska, nebo v zahraničí utvořených čs. legiích, bojujících za samostatnost.
Chcete-li se i vy rozdělit o válečné vzpomínky vašich předků, ozvěte se nám na email martin.troster@denik.cz
Děkujeme.
