Dělník, archivář, kněz, umývač výloh, biskup a kardinál Miloslav Vlk slaví, rodák z jihočeské Líšnice na Písecku, 17. května oslavil osmdesátiny. Ačkoliv nyní žije v Praze, do rodného kraje se často a rád vrací.
„Když jsem před více než dvaceti lety budějovickou diecézi opouštěl, protože mě papež poslal do Prahy, tak jsem při loučení řekl, že moje srdce zůstává v jižních Čechách, poněvadž jsem Jihočech," prozradil Miloslav Vlk.
Po Hlouchově boku
„Zvlášť s Budějicemi jsem spjat," přiznává kardinál. „Studoval jsem tu, a když jsem vystudoval archivnictví, tak jsem tady byl archivářem a ředitelem archivu. Působil jsem na radnici na náměstí a za pár let jsem byl biskupským sekretářem o několik desítek metrů dál na biskupství v Biskupské ulici. Nakonec jsem tady zakotvil, i když krátce, jako biskup," pokračuje Miloslav Vlk.
„Vzpomínám na biskupa Josefa Hloucha, který obnovil budějovickou katedrálu. Byl jsem tehdy samozřejmě velmi blízko a prožíval všechno s biskupem."
K dalším oblíbeným místům kardinála Vlka patří poutní místo Lomec u Vodňan. „Na Lomečku bývám každý rok. Zdejší pouť je i setkáním s řadou blízkých a známých lidí. Při pouti na Lomečku prožívám to, co si myslím, že je důležité pro církev aby byla společenstvím a rodinou. Na Lomečku se scházejí poutníci, což je zde cítit. Lomecká pouť patří k momentům, které mě naplňují radostí. Církev je rodina, i když může být méně věřících A to je důležité," zdůrazňuje Miloslav Vlk.
Lomeček je pro kardinála velmi významný i z jiného důvodu. „Když jsem v roce 1952 odmaturoval a nikam se nedostal, tak jsem šel v květnu na pouť na Lomec," vzpomíná Miloslav Vlk.
„Tehdy tam četli v liturgii z Prvního listu svatého Petra: Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás Bůh povýšil v čas navštívení. Tuhle směrnici, kterou jsem slyšel, jsem si vzal do tehdejší doby tmy. A představte si, že v roce 1994, když jsem byl jmenován kardinálem, tak v Římě v aule Pavla VI. ve velké audienční místnosti při ceremonii ustanovení kardinálů četli právě toto místo. Najednou jsem si připadal jako ve snu a říkal si, jestli je to pravda. Že se právě naplňuje tato věta: … aby vás povýšil v čas navštívení. Pro mě to byla obrovská posila, že slovo, které jsem tehdy na Lomečku slyšel, a směr, kterým jsem šel, se naplnil i tímhle při mém ustanovení kardinálem. Bůh má smysl pro humor," usmívá se Miloslav Vlk.
Nosná láska
Kardinál Vlk často připomíná i význam obětí komunistického režimu, a to nejen z řad řeholníků a kněží, k nimž patřili biskup Josef Hlouch a kardinál Josef Beran, který musel žít v internaci a pak byl donucen k doživotnímu exilu.
„Lež a nenávist nemohou být nikdy základem života společnosti," zdůrazňuje kardinál škodlivost komunistické totality.
„Láska v pravdě je síla, která je nosná pro život člověka i pro dějiny. Je velmi nebezpečné se z této mocné lekce dějin kterou jsme mnozí na vlastní kůži zažili nepoučit. My, kteří si to uvědomujeme, máme povinnost pro lásku k druhým dávat poučení dále. Kdo se nepoučí, vydává se do nebezpečí znovu prožívat dopad těžkých osudů, které nás v minulosti postihly. To není jen nějaký strašák, ale tvrdá realita dneška. Dnešní člověk nemá dostatečnou pokoru, aby si přiznal, že si sám nestačí. Že nevystačí s pravidly, která si sám vymyslí, že tu jsou vyšší autoritou dané zákony, které je nutno respektovat, protože jinak se jejich zanedbání musí bolestně zaplatit. Sobectví a nezodpovědnost vedou ke katastrofě i dříve pevných struktur," zdůrazňuje Miloslav Vlk.
„Dnešní lidé, zvláště mládež, potřebují pro svou inspiraci superstar. Tou jsou i oběti komunismu. Obětované životy jsou nejvyšším projevem lásky, protože jsou důkazem provedeným krví. Láska se musí i dnes stát základem života, má-li mít život budoucnost," dodává kardinál. „Je třeba si připomínat oběti, přinesené pro to, abychom my žili. Náš život nás zavazuje, abychom na ně nezapomněli," dodává kardinál.
Vzpomínka na StB
Miloslav Vlk nedávno přijel do jižních Čech. Během víkendu 5. a 6. května navštívil různá společenství, která vznikla při jeho jeho kněžské činnosti a která tu dosud žijí, a oslavil s nimi v předstihu své osmdesáté narozeniny. Kardinál se v Českých Budějovicích setkal s těmi, kdo tvořili první skupinu mládeže. Lidé, kterým je teď už šedesát let, vzpomínali na obtíže tehdejší doby, na sledování StB. Vzpomínali i na podporu, kterou přinášel biskup Josef Hlouch, jež žil 18 let v internaci mimo biskupství a od jehož uštvání k smrti letos v červnu uplyne čtyřicet let. Bohoslužbou poděkovali za vše, co jim tehdy společenství přinášelo a za vše, co tehdy skrze pátera Vlka dostali. Shodli se, že jejich společenství a přátelství, které zůstává i po desítkách let, je známkou opravdovosti.
Kardinál Miloslav Vlk:
Kardinál Miloslav Vlk se narodil 17. 5. 1932 v Líšnici na Písecku. Po maturitě v r. 1952 pracoval jako dělník v továrně Motor Union v Českých Budějovicích. Vojenskou službu absolvoval v letech 195355 ve Dvorech u Karlových Varů. Pak byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor archivnictví. Studia zakončil promocí roku 1960. Pracoval jako archivář v Okresním archivu v Třeboni, v Jindřichově Hradci, Okresním a Městském archivu v Českých Budějovicích, kde se stal ředitelem. V roce 1964 odešel studovat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Na kněze byl vysvěcen 23. 6. 1968 v Českých Budějovicích. Českobudějovický biskup Josef Hlouch jej jmenoval svým sekretářem. Pak byl přeložen do farností na Šumavě Lažiště a Záblatí, od roku 1972 působil v Rožmitále pod Třemšínem. V roce 1978 mu odňali státní souhlas k veřejnému výkonu kněžské služby. Žil pak v Praze, pracoval jako umývač oken, jako kněz působil tajně. 1. 1. 1989 mu byl vrácen státní souhlas a stal se farářem na Klatovsku. 14. 2. 1990 byl jmenován budějovickým biskupem, 27. 3. 1991 pražským arcibiskupem a českým primasem, 26. 11. 1994 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. V dubnu 2005 se účastnil konkláve ve Vatikánu, kdy kardinálové zvolili nového papeže Benedikta XVI. Kardinál Miloslav Vlk je nositelem řady ocenění, čestných doktorátů a je autorem několika knih. Jeho biskupské heslo zní: Aby všichni byli jedno.