„Když po vícehodinové jízdě na asi 200 kilometrů s několika zastávkami dorazili do Vöcklabrucku, uslyšeli žalostné mňoukání a zkoušeli vysledovat, odkud. Po nalezení zdroje v motorovém prostoru vozidla zavolali automotoklub a jeho hlídka kocourka rychle osvobodila.“

Předali ho záchrannému dvoru Assisi ve Frankenburgu. Jeho ošetřovatelka Ulrike W. řekla deníku, že se Tramper pořád ještě leká každého pohybu a hluku, ale nereaguje agresivně, nýbrž vystrašeně. Ze zkušeností ví, že se malý chovanec brzy ze šoku vzpamatuje, končí OÖN.

Už dvanáct mrtvých chodců

Do začátku listopadu zemřelo na hornorakouských vozovkách už dvanáct chodců, z toho dvě děti. Loni za stejnou dobu bylo obětí jen pět, píší OÖN. Nejčastější příčinou bylo, že řidiči lidi uviděli příliš pozdě nebo vůbec ne. Kuratorium bezpečnosti v dopravě upřesňuje, že 62 procent dětí je příliš tmavě oblečeno a jen každé páté nosí reflexní odrazky. Přitom zemská vláda a automotokluby rozdaly při dopravní výchově 20 000 varovných vest a reflexních zvířátek, která mohou být připevněna na školní brašny.

Patálie s jubileem NDR

Na 11. listopad byla do lineckého Kandlheimu plánována komunistická oslava 70 let založení NDR, píše Volksblatt. Jejím hostem měl být Hans Bauer, někdejší generální státní zástupce NDR. Měl přiblížit „historii druhého Německa, které bylo pro pracující na celém světě symbolem solidarity, míru a přátelství mezi národy“.

Pořadatel oslavy, Strana práce (PdA), prezentovala 78letého Bauera jako jednoho z těch, kteří po 1989 nepřevlékli kabát. „To prokázal v srpnu, když co nejostřeji protestoval proti vyšetřování německé justice kvůli zastřeleným občanům NDR na rakousko-české hranici,“ píše linecký list.

Po protestech zejména mladých odborářů hledala PdA jiné místo pro oslavu výročí a našla Lidový dům v Pichlingu, kam Strana práce s dalšími dvěma komunistickými mládežnickými organizacemi mítink s bývalým pohlavárem NDR přeložila – bude dva dny po 30. výročí pádu berlínské zdi.
Příslušná městská radní Regina Fechterová (SPÖ) se sice podle Volksblattu distancovala od šířených výroků Bauera, ale prohlásila, že „ty samy bohužel nestačí k cenzuře ze strany města“. Zastánci akce argumentují třeba tím, že PdA se přece může účastnit voleb. List nicméně připomíná, že tato strana sice není sledována úřadem na ochranu ústavy, ale v jejím programu je například hlavním cílem „socialistická revoluce a výstavba socialismu v Rakousku“. Konec komunistických diktatur ve východní Evropě je označován za porážku a kontrarevoluci.

Linečtí lidovci jsou rozhořčeni. Šéf jejich zastupitelského klubu Martin Hajart poukazuje na generální linii přijatou městskou radou, podle které se v zařízeních města nemají konat žádné akce, které by škodily pověsti města. „V tomto případě Fechterová musí zatáhnout za brzdu, a to obzvlášť proto, že právě k 30. výročí pádu zdi má být slaveno vítězství diktatury,“ uvedl.

Hrob číslo 66

Bezejmenný…

Na většině hrobů na obecním hřbitově v Garchingu v okrese Altötting jsou jména, ale jsou tu taky hroby anonymní, píše PNP. Jeden z nich má číslo 66. Není na něm ani kříž, ani náhrobek. Jen váza, která stojí na písku, prozrazuje, že je tu hrob. O tuto chudou výzdobu se postarala obec, „protože i když jinak není nikdo, kdo by o hrob pečoval, je třeba ctít důstojnost mrtvého,“ uvádí list.

Rozvádí, že anonymní hroby, o které se stará společnost, najdeme na mnoha hřbitovech. Dříve se jim říkalo hroby chudých. „Avšak i tehdy, kdy chudoba péči o památku člověka omezí, je to samota, která většinou spojuje všechny, kteří na hřbitovech leží,“ uvádí deník. „V Bavorsku je zákonem o pohřebnictví a pohřebními řády přesně upraveno, kdo se musí postarat o pohřeb – například manžel nebo životní partner, příbuzný, zmocněnec. Jen když nikdo takový není znám nebo se zdráhá povinnosti dostát, přebírá pohřeb obec.“ Radnice se v takovém případě obrací na matriku. Ta se pak stará o pohřeb v zákonné lhůtě, která je v Bavorsku zpravidla nejpozději 96 hodin po zjištění smrti.

V Garchingu zatím takto pochovali na patnáct let jen jednoho nebožtíka, dodává PNP.

Odškodňují týrané děti

Devět let zpracovávali ve Vídni případy týrání dětí v domovech mládeže nebo v pěstounských zařízeních za desítky let, uvedl Volksblatt. 2384 poškozeným bylo vyplaceno více než 52 miliony eur, sdělila organizace Bílý kruh. Zpracovala 3139 hlášení o týrání a násilí. Všem byla nabídnuta také psychoterapie, čehož využila asi polovina ze 144 400 osob. Poškození mohli žádat i o právní pomoc.