Na svět se dívá s nadsázkou. „Je to nejjednodušší způsob, jak se nezbláznit,“ říká. Jaký humor je mu blízký? „Nemusím ten, co je pro všechny. Radši mám absurdity, kterým se nezasměje nikdo. Se sebezapřením ale píšu tak, aby se lidi zasmáli,“ vysvětluje naoko s vážnou tváří Jan Flaška.
V knížce Za každou cenu si přečtete výběr toho nejlepšího, co napsal pro Českobudějovický deník, časopis Semtam (dnes Milk&Ho- ney) a Český rozhlas za 10 let.
Jeho první fejeton prý dostal podobu v sedmnácti letech ve škole. Od té doby sloupky nebo fejetony píše pravidelně. „Čas od času začnu psát román světové úrovně, ale nakonec z toho vždycky vyleze fejeton,“ přiznává autor zábavných sloupků. Na poznámku, že je přeci těžké psát vtipně, reaguje: „Pro mě je někdy těžší zůstat vážný.“ I na svůj první sloupek pro Deník si pamatuje. „Byl o tom, jak chlap píše do novin, aby si ulevil, jak ho všechno štve,“ vypráví.
Některé sloupky z knihy prý psal dokonce šest nebo osm hodin. „Nejdřív má člověk nápad. Pak zjistí, že mu vystačil jen na tři věty. Pak zjistí, že je to blbý nápad. Potom pořád dokola něco přepisuje a připisuje. Nakonec z původního nápadu naštěstí nezbyde nic a sloupek je hotový.“
Své texty Jan Flaška prý zkouší na živých lidech. Nejdřív je čte své ženě, jeho maminka při čtení reagovala: „Vtipnej za každou cenu, co?“ – a název knihy byl na světě.
