Stanislav Snášel, Karel Berka a Martin Hart se ve čtvrtek opět setkali u okresního soudu, který měl na programu výpovědi čtyř žen, bývalých zaměstnankyň nebo spolupracovnic.

První svědkyně byla zaměstnankyní Bytového družstva Tábor a Stanislavu Snášelovi se starala o obsazování bytů, druhá pro firmy s adresou v Herlošově ulici externě vedla účetnictví. Uvedla, že z kaucí, které senioři v domově platili, se hradily i režijní náklady. Z hlediska účetního jí ale na firmách nic zvláštního nepřišlo.

To na další svědkyni – Romanu Ch., která pro insolvenčního správce prověřovala účetnictví firem Senior Resort (SR) a LaS Tábor, čekalo překvapení velmi brzy. „Překvapilo mě, že hned při vzniku společnosti (SR) se pronajímala drahá auta a firma byla hned ve dvoumilionové ztrátě jen proto, že někdo jezdil drahými auty," podivovala se ještě včera. Další údiv podle jejích slov přišel vzápětí. „Překvapilo mne i to, že vybrané kauce od lidí se v Budějovicích vložily na účet a ten samý den je pan Snášel v Táboře vybral. Šlo o statisíce. V Senior Resortu nezůstala ani koruna." 

Zatímco auditorka Romana Ch. dál dokreslovala obrázek účetnictví, obžalovaný Stanislav Snášel se na ni se zalíbením jízlivě usmíval. „Nic z toho není pravda, žádné peníze nikde nechybí," tvrdí.
Auditorka a daňová poradkyně soudnímu senátu v čele se Zdeňkem Pořízkem ale vypověděla, že peníze z výběrů nebyly použity ve prospěch společnosti a že nechyběly jen peníze, nýbrž i smlouvy 
o půjčkách. Po formální stránce nebylo účetnictví v pořádku.

Zpronevěra se týká 3,6 milionu z kaucí obyvatel. Pokusu 
o podvod se měli dopustit tím, že výhružnými dopisy chtěli od seniorů další peníce, celkem 2,6 milionu. Stanislav Snášel tvrdí, že obžaloba stojí na samých lžích. „Žádné dopisy jsme nepsali, prvních šest odešlo z advokátní kanceláře, která nás zastupovala, ale já žádný nepodepsal," tvrdil loni v prosinci.

Když ji obžalovaný Stanislav Snášel a jeho advokát Jan Varga bombardovali otázkou, zda v něm tedy našla něco nezákonného, nakonec kapitulovala. „Nezákonného jsem nic nezjistila, to je také věc soudu, ale podezřelé přesuny peněz ano," trvala na svém 
s dovětkem, že kauce seniorů měly ležet na zvláštním účtu, ale z něho zmizely. Dohromady kolem deseti milionů, 
z nichž jen dva má policie.

V případu vypovídala i bývalá vrchní sestra seniorského domu, která zároveň plnila funkci administrativní pracovnice. Vedle ředitele domova Jana Bulvase z Horek také ona vybírala od obyvatel domova kauce skládané v hotovosti. „Vše jsme zapisovali 
a koncem měsíce je ředitel odvážel do Tábora," uvedla Jaroslava R. s tím, že ředitel jako jediný si vybíral výplatu přímo z pokladny. Evidovali jeho výběry i pro splátky leasingu 
a nákup pohonných hmot. Svědkyně to spočítala na 48 tisíc korun. „Nevím přesně, ale takto jsme to vypisovali: 25 tisíc výplata, 17 tisíc leasing 
a šest nafta," upřesnila.

Do domova nastoupila před spuštěním do provozu a odešla v době, kdy ho převzal insolvenční správce. Tedy necelé tři roky. Za celou dobu neměla možnost poznat přímého nadřízeného domova Martina Harta. „U soudu ho vidím poprvé, nikdy předtím jsem ho neviděla."
V té době byl ale Martin Hart předsedou představenstva Senior Resortu, který domov provozoval. To Stanislav Snášel se podle ní u nich ukázal častěji, byť ve správních orgánech nefiguroval a jediné spojení bylo, že objekt vlastnila jeho firma LaS Tábor. Až na kamarády, dosazené do vedení společnosti SR.

Pokračování hlavního líčení stanovil soudce Zdeněk Pořízek na polovinu června.

Také si přečtěte: Stanislav Snášel u soudu