K jubilejnímu dnu v nich napsal úvodník nynější šéfredaktor Gerald Mandlbauer. Jeho slova můžeme vztáhnout i na všechny další seriózní, zpravodajské listy, k nimž se hlásíme i my.

„Pro víc než 410 000 Hornorakušanů je samozřejmostí číst OÖN, kterými jim denně už 75 let přichází domů nezávislá a seriózní žurnalistika,“ píše. „Tento směr nás nutí permanentně vypilovávat naši důvěryhodnost, nepodléhat laciným a rychlým titulkům, nechápat se každého okamžitého impulsu, jak to rády dělají bulváry a mnohá sociální média.

OÖN jsou také sociálním médiem, největším a nejspolehlivějším v Horních Rakousích, a jako takové jsou protijedem všem těm, kteří překrucují pravdu, kteří dnes píší tak a zítra jinak. Na naší straně je opravdová regionalita, nepředstíraná blízkost ke čtenářům, kterým vlastně patříme. Tím stojíme v cestě zájmům mnohých jiných titulů. Kvůli tomu nás urážlivě označují za ,mainstream´. Demokracie ovšem zná své paliče. Kdo ji chce demontovat, musí začít ,dušením´ ohnisek, jakým jsou OÖN, inventáře demokracie…“

Šéfredaktor bilancuje, že bez OÖN by se v Horních Rakousích nezrodilo mnoho věcí. „Neúnavně jsme bojovali o založení univerzity. Brucknerhaus, Divadlo hudby, infrastruktura, sportovní hala, divadlo mohly vyrůst díky naší podpoře, protože jsme se za ně zasazovali s našimi čtenáři v zádech. A vůbec, naši čtenáři! Díky jejich velkorysosti mohlo být zmenšeno utrpení mnoha rodin, naše ježíškovská sbírka je nejstarší charitou země…“

„Korona ukázala, že klasické noviny a tištěné slovo mají stálé místo. Důvěra čtenářů v ně se projevuje právě v časech výzev. OÖN jsou částí identity této země a jejích obyvatel. Bylo by ale lživé tvrdit, že internet a především digitální giganti nerozbíjejí obchodní model žurnalismu a neškodí mu. Dobrá novinařina se musí obhajovat a hledat nové ekonomické modely. Bez kvality by to nešlo, a rozhodujícím znakem této kvality je kvalita redakce. OÖN jsou štafetovým kolíkem, který je předáván v mnoha rodinách, od prarodičů rodičům a jimi zase jejich dětem; je to poselství, které se obnovuje. Digitální vydání je pak razantně rychle rostoucím dvojčetem papírového tisku, a i pro elektronické noviny platí ony principy, které jsou naším kredem a měřítkem od roku 1945: naslouchej druhému, buď tolerantní (tolerance je sebepřiznání, že také druhý by mohl mít trochu pravdu), snaž se dostat věcem na kloub, ,hlaď proti srsti´, buď kritický a nezávislý…

Ne všechno se stalo jednodušším. Tlak času, právě v novinařině, enormně vzrostl. I to je ale šancí žurnalistiky – musí sama sebe zpomalit, upevnit základy, zpravodajskou vytrvalost. Souběžně s tím běží i rychlí poslové digitálu, a my je chceme v OÖN propojit. Nenahlížíme digitální svět s podezíravostí danou tím, že jsme přišli ze světa papíru, nýbrž se zvědavostí. Otevírá nám velké možnosti, aniž bychom ,papír´ zanedbávali.

To všechno by bylo ale marné, kdybyste jako čtenáři nám nebyli věrní. Dosud jste při nás stáli ve velkém počtu a za to vám dnes na tomto místě ze srdce děkujeme. Buďte nám, prosím, dál nakloněni. Držme dál společně ty hodnoty, které vytvářejí naši společnost a vaše noviny…“

Na snímku je nová generace vedení lineckého deníku. Vydavatel Rudolf A. Cuturi předal loni operativní řízení Wimmer Medien svým synům Paolovi, Ginovi a Lorenzi. Foto: Deník/OÖN/Volker Weihbold

O Božím těle

Letos procesí na vodě nebylo…Zdroj: Deník/Volksblatt

Ve čtvrtek slaví katolíci v celém Německu Slavnost Těla a krve Páně, lidově Boží tělo, napsala PNP. V některých spolkových zemích kvůli tomu mají školy volno. „Proč se ale tento svátek jmenuje právě ,Fronleichnam´?“ ptá se list. Vysvětluje, že slovo "Vron" dříve znamenalo Pán a "Lichnam" něco jako Tělo. „O tomto svátku jde tedy o tělo pána. Ne ledajakého, katolíci jím myslí Ježíše Krista,“ uvádí deník.

Křesťané věří, že Kristus je všudypřítomen, pokračuje. To má co do činění i s příběhem z Bible, Svaté knihy křesťanů. V ní Kristus rozděluje při Poslední večeři svým přátelům chléb a víno se slovy: To je mé tělo a má krev. Připomínají to i bohoslužby, kdy věřící přijímají Krista v podobě malých hostií. „V Německu se na mnoha místech o tomto svátku konají slavnostní procesí. Letos je ale ,zrušila´ korona,“ uzavírá PNP.

Také v Rakousku odpadly velké slavnosti, například tradiční procesí lodí na hornorakouských jezerech v Hallstattu (na snímku) a Traunkirchenu či v Aschachu na Dunaji, uvedl Volksblatt. Rakouská biskupská konference jejich konání podmínila dodržením bezpečnostních předpisů. Kardinál Christoph Schönborn proto letošní Boží tělo slavil jen bohoslužbou ve Štěpánském dómu a rezignoval na obvyklou pouť vnitřním městem. V Linci se bohoslužby v Mariánském dómu ujal biskup Manfred Scheuer s tím, že při hezkém počasí může být obřad konán i venku, ale bez procesí. To alespoň ve zmenšené podobě uskuteční v Salcburku, zvažují je i v Innsbrucku.

Babylon ve školách

Rakouští lidovci a Svobodní ve čtvrtek kritizovali stav, který způsobil, že na vídeňských školách je už 52,5 procenta žáků (v okrese Favoriten dokonce 72,7 %, na nové střední škole v Margateren přes 90 %) s jinou mateřštinou než němčinou, píše Volksblatt. Varovali před vznikajícími „paralelními společnostmi“ bez vzájemných interakcí. Šéf vídeňské FPÖ Dominik Nepp činí za stav odpovědným i kancléře Sebastiana Kurze (VPÖ), jehož strana v roce 2015 prosadila „politiku vítání cizinců“. Kritizuje dlouholetou neřízenou přistěhovaleckou politiku, uvádí Volksblatt.