Život se s Angelikou vůbec nemazlí. Po rozpadu rodiny zaplnila prázdné místo po své matce: nakupuje, vaří, uklízí a pozorně pečuje o své sourozence. „Starám se o deset sourozenců, staršího mám jen jednoho bratra. Nejstaršímu je devatenáct, nejmladšímu z nás jsou čtyři roky. Nejtěžší je, že i když jsem v roli mámy, stále nesmím zapomínat na to, že jsem především sestra. Stává se, že jako máma musím něco zakázat a být na ně přísná, i když jako sestra nechci," přibližuje Angelika Molčíková svou velkou rodinu, kterou otec zajišťuje penězi a ona se vedle studia stará o to ostatní.

O sourozence se stará svědomitě, jen dosud bojovala s tím, že neumí řídit auto. Mobilita by jí totiž pomohla zvládat veškeré povinnosti, které má. Své sourozence by totiž například potřebovala vozit na různé kroužky a podobně. A právě díky penězům z prodeje kabelek a kravat se jí její přání splní. Na autoškolu by si totiž jinak musela sama vydělat, protože do domácího rozpočtu by se rozhodně nevešla. Velký dík tak patří provozovateli autoškoly Pavlovi Broukalovi, který má svou základnu ve Farského ulici v Táboře a Angeliku bude učit řídit.

I když to Angelika v životě nemá jednoduché, snaží se myslet hlavně pozitivně. „Já si nestěžuji, je fakt, že to se mnou vydržela jen jedna kamarádka, ale mám bráchy a sestry. A taťka nás drží finančně, je úžasný, protože mi pomáhá, co to jde. Jenže bývá do noci v práci a pak je rád, že si odpočine," říká Angelika.

Jednou v životě by mladá studentka obchodní akademie chtěla pomáhat malým dětem. Líbilo by se jí například vystudovat psychologii. Již nyní je jí ale jasné, že vysokou školu bude muset zvládnout při zaměstnání.