Do flétnisty se konferenciérka zakoukala v Písku

„Jako projev uznání všem hudbymilovným obyvatelů tohoto staroslavného města vám ještě zahrajeme malé preludium Josefa Květoslava Veverky," říká publiku konferenciérka Bohunka Jamborová (Jana Brejchová). Nejmenovaným hudbymilovným městem ve filmu Zdeňka Podskalského Ženu ani květinou neuhodíš je Písek. Hudební těleso Collegium Musicum totiž odehrálo koncert v Rytířském sále Prácheňského muzea, kde se v té době skutečně koncerty vážné hudby konaly.

Jednalo se o cyklus letních koncertů pod názvem Písecká nokturna. Vystupovalo zde často domácí Jeremiášovo kvarteto složené z učitelů LŠU Písek.  Hrál zde i například Josef Suk, Emilio Riboli a další domácí a zahraniční špičky.

Po rekonstrukci  kostela Nejsvětější Trojice  se sem přestěhovaly i koncerty, byly totiž obavy, že podlaha Rytířského sálu má malou nosnost. Při natáčení filmu tak prošla zatěžkávací zkouškou. Koncerty se zde konaly  v letech 1955 – 1980.

„Spíše opatrně a málo nápaditě Písek zužitkoval Zdeněk Podskalský při natáčení filmu Ženu ani květinou neuhodíš. Použité průstřihy tu zastupují místa zájezdu jednoho pražského orchestru," uvádí filmový kritik a Písečák Jan Jaroš.

Nejpodstatnější část „píseckého" zájezdu se odehraje právě v Rytířském sále píseckého hradu, kde sídlí Prácheňské muzeum. Tam se filmaři ještě několikrát vrátili.

Kromě filmu Ženu ani květinou neuhodíš se v Rytířském sále koncem osmdesátých let natáčela jedna ze scén, konkrétně hostina, pro seriál Válka volů. Písecké muzeum bylo tehdy v rekonstrukci a filmaři mohli využít jen Rytířský sál. „Měl jsem tady tehdy jako pracovník muzea službu. Filmařům přišlo málo komparsistů a tak si mě také vybrali. Měl jsme původně hrát nějakého přitroublého  muže, ale  nakonec mi přinesli kordík a oblečení a dostal jsem roli šlechtice. Při hostině jsem seděl za stolem mezi výkvětem tehdejší šlechty," zavzpomínal Jiří Prášek, dnes ředitel Prácheňského muzea v Písku.

V dnešních prostorách Prácheňského muzea se rovněž natáčely některé scény 
z filmu Dobré světlo podle píseckého scénáristy Karla Čabrádka. Tehdy ale v této části muzea byly kanceláře městského národního výboru.

Kronika Čepřovic píše o soudruhu Brodském

Půvabná jihočeská obec Čepřovice východně od Volyně láká svými selskými statky filmaře už desetiletí. Vznikly tu záběry z Gajerovy Usměvavé země (1952), z Lipského Třech chlapů 
na cestách (1973), z Olmerových Pánů Edisonů (1987) nebo z Janákových Rafťáků (2006 – scéna se čtyřkolkou a s krkolomným pádem dvou hlavních hrdinů do rybníka).

O jednodenním pořízení části snímku Ženu ani květinou neuhodíš píše krátce obecní kronika z roku 1966. O filmařích mluví jako o soudruzích, kdežto chalupa, kde  točilo, patřila p. Královi.

Osmašedesátiletá Marie Tesařová z Čepřovic u filmování přímo nebyla, ale film  má nakoukaný. „Chalupa pana Krále, která má nového majitele, leží na konci obce směrem na Prachatice. Ve filmu je také záběr, kdy jde pan Brodský od hospody jako k rybníku," uvedla Marie Tesařová. Králův dům se částečně změnil a v hospodě už se pivo nečepuje.