Než Ježíšek začne s rozdáváním dárků, ovládl pozemský prostor Mikuláš a jeho doprovod, svou úlohu ve druhém adventu dostala i svatá Barbora, která měla svátek v pátek. A nesmíme zapomenout ani na Lucky, kontrolorky domácího pořádku, postrach hospodářů. Nakonec v oslavách adventních svátků přežil nejsilnější Mikuláš.
„Pro tento čas jsou charakteristické zvyky, které jsou opravdu silně spojeny s katolickou zbožností. Druhý advent je svátkem katolického baroka, k němuž patří Mikuláš i Barborka a další. Je zajímavé, jak se tyto svátky prosazovaly do regionu a je možné říct, že centrem, odkud vycházely, byly kláštery a kostely. Právě v tomto čase se v původním utrakvistickém prostředí začaly prosazovat také jesličky. Do domácností se z kostelů dostaly definitivně až po zákazu Josefa II, který podobným zvykům v chrámech nepřál. Čas stavění betlémů je ale spojen až s časem před Vánocemi. Přestože bylo prostředí ke zvykům čerta a Mikuláše poměrně odtažité, prosadily se. Hlavně v blízkosti poutních míst jako byly Klokoty a Bechyně, s těmi ne náhodou bývají spojeny i knihy zázraků, popisující uzdravení z moci Panny Marie," říká kulturní historik a teolog Richard F. Vlasák.
Zatímco první advent hlásá zklidnění, druhý nechává prostor lidovým veselicím. Mluvit můžeme o jakémsi pozůstatku středověké lidové tradice, kdy po vesnicích chodily celé zástupy masek, z nichž nakonec zůstala jen skupina Mikuláše a případně Barborka, která také kontrolovala, zda jsou děti hodné. S metlou, v bílých róbách a rozčesanými vlasy naháněly často větší strach než čert.
