Ostatně v jeho kraji, proslaveném Mikešovými Hrusicemi, umělec bydlí.

Dřevosochař Jan Švadlenka z Mukařova se účastní letošního dřevosochařského sympozia, které pořádá u sebe v ateliéru Bohumír Havel 
v Lachovicích u Vyššího Brodu (Deník 13. srpna). „Přijel jsem jen na pár dní, ale vodníka stihnu udělat," dušuje se Jan Švadlenka, který se k umění dostal přes sport. „Hrával jsem fotbal za Slavii Praha a za Xaverov," prozrazuje muž, který kvůli zdraví vyměnil kopačky za dláta.

Námět vodníka si nevybral náhodou, i když se do jižních Čech proslavených řekami 
a rybníky hastrman hodí.
„Sochy ze dřeva dělám pro lidi, a když po mně chtějí vodníka, tak udělám vodníka," prozrazuje s tím, že každoročně vyřeže a vytesá asi pětatřicet soch. Tenhle srpnový výrobek vonící pilinami a lesem udělá radost jedné konkrétní dívce, pro kterou ji objednali rodiče k jejím narozeninám.

„Součástí vernisáže, která se tu bude konat v září, bude moje zčernalá Lachovická víla stojící nedaleko odsud u studánky," pokračuje Jan Švadlenka. „Poslední dobou mě při tvorbě totiž inspirují 
a zajímají prameny, proudy, slzy, protože i v tom může být zakletá tvář," prozrazuje umělec, který se účastní na jihu Čech i Borůvkobraní v Borovanech. Tady ho lidé mohou vidět při práci s motorovou pilou v ruce nebo s dlátem. 
„V Borovanech mám v parku tři sochy," pokračuje Jan Švadlenka s tím, že je například autorem i sochy řecké bohyně deště Dióne. Kromě dřevosochařiny dělá umělec 
z kraje kocoura Mikeše a Josefa Lady i koláže z kůže.

„Něco tvořím pro peníze, něco pro sebe domů, a to neprodám," dušuje se. „Ale to, co mám v sobě, musí prostě ven," prozrazuje Jan Švadlenka pramen inspirace pro svou tvorbu.