„Musím říct, že my do této oblasti žádné zájezdy nenabízíme. Jezdíme do Provence, ale sem už všechny zájezdy proběhly," reagovala na čtvrteční útok v Nice ředitelka Cestovní kanceláře Saturn Helena Bečková. Že tato událost poznamená cestovní ruch, je dle jejích slov nevyhnutelné. „Pokles zájmu o tuto zemi zaznamenávám již delší dobu," uvedla ředitelka CK Saturn firmy ČSAD autobusy České Budějovice a. s. „Mám spoustu známých, kteří řešili. Spousta z nich má strach z cestování letadlem, proto volí raději dovolenou v tuzemsku," dodala. Stejně jako tisíce lidí po celém světě si však také ona klade otázku, jak je možné, že se tam kamion dostal. „Nechápu to. Smutné je, že se to stalo v jejich velký národní svátek, to pro ně musela být rána," komentovala útok ve francouzském Nice Helena Bečková. „Když ono těch muslimů je tam hodně, je vidět, že se neintegrovali, nebo to tomu alespoň naznačuje," zamyslela se ředitelka cestovní kanceláře.

Jihočeský sochař Petr Schel ze Slavče u Vrábče se o zákeřném útoku v Nice dozvěděl zhruba půl hodiny po bezprecedentním řádění útočníka. „Zjistil jsem to víceméně hned po útoku, protože můj kamarád Honza Šmíd, který žije ve Francii, zavěsil asi deset minut poté první informace. Takže jsem sledoval, co se vlastně dělo. Je to hrůza a příšerná věc. I když jsem do Francie jezdil často, Nice jsme vždy jen projížděli. Nicméně Francie je plná lidí různých národností, hlavně pak právě Marseille a jih Francie, dalo se předpokládat, že pokud se něco podobného může dít, byla Francie na prvním místě. Je to neskutečná tragédie. Dá se říct, že po fotbalovém šampionátu, kdy se podařilo bezpečnost uhlídat, nikdo podobný útok nečekal a především to asi nikdo nepředpokládal v tak malém městě. Jak v Paříži, tak ale třeba i na Tour de France je bezpečnost maximální, často až přehnaná, ale tyto lokální menší akce prostě uhlídat nejde. Navíc je to o to těžší, že se jednalo o útok jednotlivce, protože bezpečnostní složky se zaměřují hlavně na skupiny, ale tohle jsou tak zvaní vlci samotáři. Jednotlivce, kteří ani nemají kontakty na teroristické nebo militantní skupiny, není prakticky možné odhalit. Je to naprostá hrůza, nejdřív jsem si myslel, že už budou na internetu videa z celé události, ale vlastně je ani nechci vidět, protože to musí být čisto čirá hrůza."

Jana Trousilová pochází z Velechvína u Lišova. Několik let žije a pracuje ve Francii. O útoku v Nice se dozvěděla až ráno od přítele, který situaci sledoval skrz Facebook a odkazy deníků Le Parisien a Le Monde. "Je to strašné, nechápu, co se takovým lidem honí hlavou. Musím říct, že se od listopadových atentátů snažím vyhýbat různým shromážděním a akcím, na kterých je hodně lidí. Necítím se úplně v bezpečí všude, kde je hodně lidí. Byla jsem akorát na jazzovém koncertu v malém sále. Například na finále Eura do fanzóny pod Eiffelovou věží bych nešla, na ohňostroj 14. července se mi taky nechtělo, ani v našem malém městečku, kde bydlíme. Kamarádka pochází z Nice a má tam celou rodinu a přátele. Okamžitě jsme ji kontaktovali a zjišťovali, jestli jsou všichni v pořádku. Naštěstí nikoho blízkého neztratila." Jana Trousilová zažila s přáteli i listopadový útok na klub Bataclan. "Když jsme se o atentátech dozvěděli, byli jsme zrovna v baru. Nic jsme neslyšeli, protože hrála hudba, ale když se k nám doneslo, co se děje, utíkali jsme se zavřít ke známým do bytu. Ještě než jsme se stihli schovat, viděli jsme desítky projíždějících policejních aut, sanitek a hasičů. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na první záběry z televize. Bylo nám všem špatně jen při pomyšlení, že se to děje tady a teď. Bezpečnostní opatření v Paříži se lehce zvýšily už po Charlie Hebdo, ale mnohem víc právě po listopadových událostech. Na ulicích běžně potkáváme ozbrojené vojáky a při vstupu do obchodu ukazujeme obsah tašky. Nesmíme ale přestat žít, být svobodní. Nesmíme se každý den bát. To je přesně to, čeho chtějí teroristé dosáhnout."

Eliška Zděnková, studentka MU: I díky mému studiu mám k Francii velmi blízko a již jednou jsem tam trávila semestr díky Erasmu. Tento podzim mě čeká stáž ve městě Rennes a přiznávám, že mě události posledních měsíců značně znepokojují. Je strašné, co se děje a kolik škody může napáchat jeden jediný člověk a bohužel zde neexistuje jednoduchý způsob, jak tyto věci vyřešit. V těchto činech vidím touhu zastrašovat, chtějí, aby lidé měli strach cestovat, scházet se ve větším počtu, aby měli neustálý pocit nebezpečí. Bohužel u mě se jim to částečně daří, do Rennes letím přes Paříž a rozhodně z toho nemám dobrý pocit. Na druhou stranu vím, že kdybychom se měli bát neustále všeho, nemohli bychom pak dělat vůbec nic.

Manželé Cyril a Ivona Matoušovi z Prahy, kteří tráví s dětmi léto na Šumavě: Z události jsme zděšení a je nám z ní špatně po těle. Žili jsme teď několik let ve Francii, takže bychom ji měli znát, ale vždycky, když se něco takovéhohle stane, tak máme pocit, že Francii asi neznáme vůbec. Nemůžeme nemyslet na naše alžírsko-francouzské kamarády a známé, kterým to zase o trochu víc zavaří a znepříjemní život, minimálně tedy ten společenský, některým i profesně. Přemýšlíme samozřejmě také o tom, jaký cynický politický kapitál z toho vytřískají takoví sympaťáci, jako Marine Le Penová, ale nejspíš i kamarádi Republicains čili bývalí sarkozyisté. Hlavně si ale představujeme zoufalství těch, jejichž blízcí mohli být teď taky pouze šokovaní, kdyby byli šli o pár metrů jinde. A říkáme si, že média zase opakují (pokolikáté už?) tu stejnou chybu, když zveřejňují úplnou identitu chorého vrahouna, vlastně mu tím dělají reklamu a de facto povzbuzují chuť dalších jemu podobných."

Pauline Walter, advokátka, Lucembursko:Jsem v šoku a jsem z toho znechucená! A to jak ze všech souvislostí atentátu, způsobu provedení i jeho důsledků. Ostatní se mnou samozřejmě nemusí souhlasit, ale státní svátek 14. července vnímám především jako svátek, kdy se scházíme v rodinném kruhu nebo s kamarády, abychom spolu strávili nějaký čas. Nemá pro mě žádnou větší souvislost s oslavou státnosti či národa. Ve Francii začaly prázdniny, takže svátek přišlo na promenádu oslavit spoustu rodin s dětmi, takže útok musel být zaměřen na ně.

Nákladní auto přejíždělo lidi v úseku delším než 2 kilometry. Atentátník musel být skutečně odhodlaný, aby něco takového byl schopen vůbec začít a tak dlouhou dobu v tom pokračovat. I když samozřejmě každý útok a obecněji i jakákoli akce s úmyslem někomu ublížit je prostě neomluvitelná. Počet mrtvých a zraněných obětí je hrozný, cílem atentáu byly rozhodně rodiny s dětmi.

Je vcelku jasné, že primárním cílem byla Francie, ale prakticky to byl útok i na ostatní státy. Měla jsem nepříjemné tušení, že atentáty budou pokračovat. Jen doufám, že Francouzi i ostatní zachovají chladnou hlavu a trochu nadhledu. Měli bychom teď zůstat jednotní, nesmíme dopustit, aby vzniklo ovzduší nedůvěry a nezačala se uplatňovat přespřílišná bezpečnostní politika. Nic z toho problém nevyřeší a teroristické hrozbě nezabrání.

Stanislav Pochop (manažer VK Jihostroj Č. Budějovice, hrával francouzskou ligu v Montpellier): "Vnímám, že je hrozné, co se děje. Jak se tomu ale dá zabránit, netuším. Není cesta zrušit shromáždění, velké akce. To je navíc cíl atentátníků, kteří chtějí rozšířit mezi lidmi atmosféru strachu. Dají bombu do vlaků, autobusů, přece ale nezrušíme cestovní prostředky. Je to hrůza. Cestují především teď už naše děti, které chodí na shromáždění, diskotéky, jsou nejvíc v ohrožení. Cestovat ale dnes může úplně každý, takže se to může dotknout kohokoli z nás."
Mráz po zádech běhá po nočních událostech v Nice starostovi Nových Hradů Vladimíru Hokrovi, který má ve Francii řadu přátel a zemi dobře zná ze svých cest i jako průvodce turistů. "Poprvé jsem se o téhle další tragédii dozvěděl z internetu, od rána poslouchám zprávy. Mísí se ve mně dvě věci, vzpomínky na ta místa v Nice, která dobře znám a otázka, jak se to vůbec mohlo stát," kroutí Vladimír Hokr hlavou. "Zatím nemáme nikdo dost informací, ale nechápu, že ti, kdo se přišli podívat na ohňostroj, navíc v největší francouzský svátek, nebyli dostatečně chránění. Jak je možné, že ten kamion vůbec k té promenádě projel, že po ní ujel takový kus a nikdo ho nebyl schopen zastavit, že trvalo 35 minut, než se objevila policie," klade si otázku. Podle něj měla být na akci spousta policistů už preventivně, mnohonásobného vraha za volantem náklaďáku měla včas zastavit nějaká kontrola. Atmosféru, která těsně předcházela tragédii, si Vladimír Hokr umí dobře představit. "Ta místa, kde se to stalo, moc dobře znám, jako průvodce jsem tam byl nesčíslněkrát, shodou okolností jsem přesně tam zažil euforii a dozvuky oslav den poté, co se Francouzi stali fotbalovými mistry světa, a teď se tam stane takové neštěstí," mračí se.
Tomáš Samec, výkonný ředitel fotbalového FC MAS Táborsko: Nedávno jsem byl s kamarádem ve Francii na Mistrovství Evropy a náramně jsme si to tam užili. Cestovali jsme i na jih, byli jsme kousek od Nice. Zažili jsme všude euforii, vstřícné, přátelské lidi, hrdost místních obyvatel, když hrála jejich reprezentace. Teď prožívám něco opačného - šok, od rána jsem sledoval BBC, co se v Nice děje. Francie slavila svůj den svobody a přišel nečekaný útok. Je zřejmé, že část naší svobody už dávno vzala za své na úkor bezpečnosti. Je to pro Francii velmi tramatizující: za poslední dva roky zažívá už třetí brutální útok. Dnes už bohužel musíme brát teroristické akce jako krutou realitu, stát se to může kdekoliv na světě.
Budějčák Petr Pavliska: Ačkoli dost cestuji, ve Francii momentálně nejsem, ani tam v dohledné době cestu neplánuji. Díky cestování mám ale kopu přátel po celém světě, a tak když došlo k tragédii v Nice, dal jsem na facebook svůj status o tom, že je dobré o svých cestách dávat vždy někomu vědět. Právě kdyby náhodou.
O své přátele, co zrovna byli v Nice, jsem tedy měl starost. Naštěstí jsou ale v pořádku a neštěstí se jim vyhnulo.
Eva Juraszková z Mokrého Lomu je právě se svými rodiči na cestě do Španělska. Jedou autem přes Francii. A při projíždění kolem Lyonu a nad francouzskými dálnicemi na světelných návěstech svítí nápis "Solidaires Avec Nice" vyjadřující solidaritu obětem a zraněným. O útoku v Nice se dozvěděla těsně před odjezdem z Česka ve dvě hodiny ráno. "Máme obavy, ale věříme, že bezpečnostní složky nedovolí další krveprolití. Nesmíme se nechat zastrašit. Přesto se radši budeme držet dál od míst, kde je velká koncentrace lidí a tedy vyšší riziko útoku," říká. Strach má ale i z Barcelony, do které míří. "Každoročně je tam spousta turistů u známých památek i na plážích. Budu radši chodit na místa, která jsou trochu stranou dění, snad zmírním riziko ohrožení," dodává.
Věra Janičinová, ředitelka prodeje letenek STUDENT AGENCY: Teroristické útoky bezprostředně ovlivňují zájem turistů o lety do konkrétní destinace. Po podzimních útocích v Paříži se na několik týdnů propadly prodeje letenek o desítky procent.V tuto chvíli nedokážeme odhadnout dopady tragédie v Nice, vše bude záležet na dalším vývoji a bezpečnostní situaci, ale je pravděpodobné, že v nejbližších hodinách až dnech zaznamenáme podobně snížený zájem do této vyhledávané destinace .
Miroslav Konrád, malíř: Viděl jsem to nejdřív na facebooku, kde mám mezi přáteli reportéra Honzu Šmída. Je to zoufalé. Díval jsem se na oslavu v Paříži a oni udělají takový horor někde jinde. Je to zoufalé, protože tam je fůra národností, která přišla a nespojila se… Na jedné straně vidíte fotbal, kde hrají Francouzi, kteří jsou černí a jsou asimilovaní, a na druhé straně tohle. I u nás je velké množství lidí, kteří se nedovedou přizpůsobit. Bylo to na Anglickém nábřeží Nice, to je výstavní síň Francie, jezdí tam diplomaté a všichni umělci tam rádi pobývají, hned vedle toho je pláž, je to zoufalé, zoufalé, co na to říct. Zločinci jsou všude a nespokojenost lidí roste, nůžky mezi bohatýmmi a chudými se rozevírají, je to složité. Já mám teď jet do Francie vystavovat a mám taky trošku obavy…

A jaký je váš názor na krvavé události ve Francii, napiště nám, diskutujte, přidejte se k diskutujícím na náš facebook

Aktuální informace můžete sledovat ZDE