„Na Šumavě se dá něco najít. Místní houbaři, kteří znají svá místa, najdou," říká předseda Mykologického klubu při Jihočeském muzeu Rudolf Mašek. Ale dodává, že jinak je situace spíše špatná. Jeho skeptické hodnocení patří třeba Českobudějovicku. Když už houbař něco z lesa přinese, jsou to třeba lišky nebo holubinka nazelenalá. Ale skromný úlovek několika kousků. „Je to opravdu tak na jednu nebo půl smaženice. Je to košíček, ne koše," říká Rudolf Mašek a připojuje, že v nižších polohách nerostou ani václavky, i když se jedná o houbu, která parazituje na dřevě, nachází se třeba na pařezech a rostla i v loňském suchém létě. Letos ji českobudějovický mykolog v lese nevidí. „Jestli teď přijde déšť, mohlo by se to na podhoubí projevit tak za čtrnáct dnů, v polovině října," říká k nejbližšímu výhledu Rudolf Mašek.

Kolem 16. října by tak mohly růst vedle václavek třeba i havelky. Dalším druhem, který by se mohl v říjnu objevit, jsou čirůvky. Těžiště houbařské sezony se v posledních letech podle Rudolfa Maška sune spíše k jaru a podzimu. Suché letní měsíce podhoubí příliš nesvědčí. Na jaře se dají sbírat smrže, májovky, některé hříbky. Letos pak to bylo i velké množství masáků. „Na jaře jich bylo strašné množství. Mám z nich v mrazáku stále ještě tlačenku," říká Rudolf Mašek s úsměvem. Momentálně je ale podle něj houbaření spíše procházkou lesem než sbíráním hub.