V sobotu, o dva dny dříve, než se bojovalo před staletími, stovky diváků, kteří přibyli zblízka i z dáli, přihlížely dvěma rekonstrukcím prvního většího střetu husitských válek.

Návštěvníci si prohlédli dobový tábor, nakoupili na tržišti, nedýchali při šermířských soubojích, obdivovali rytíře na koních. „Nejvíc se mi líbili koně. Ale fandil jsem Žižkovi,“ svěřil se Tonda Turak z Prachatic. „Dneska tu nejsem poprvé, už jsem bitvu viděl i vloni.“ Žižkovi fandili všichni, mnozí se s úspěšným vojevůdcem vyfotili.

„Bylo to dobré, líbilo se mi, jak se bili. Jsme tu podruhé a pokaždé ta bitva byla stejná. Nejvíc se to líbí tatínkovi,“ podělil se o zážitky Jiří Zábranský mladší z Českých Budějovic. „Fandili jsme Žižkovi, že jo, kluci,“ obrátil se na děti Jiří Zábranský starší, který je z rodiny největší fanda do historických bitev.

Monika Feyfrlíková z Prahy se do boje zapojila také, ale v mužském kostýmu. „Jsem hlavní trubka. Jen jak mám ty nalepené fousy, tak mi tam lezou a troubí se mi hůř. Vždycky jsem to chtěla dělat. Začala jsem jezdit jako dospělá, kdy mě rodiče už museli na bitvu pustit. Vystudovala jsem historii, mám ji ráda jak po odborné stránce, tak i tady v praktičtější podobě. Učím dějepis na základce a donedávna jsem pracovala v archivu. Žáky jsem s sebou zatím nevzala, ale o možnosti podívat se na bitvu u Sudoměře jsem jim říkala. Ale oni ten dějepis bohužel berou jako nutné zlo, i když se snažím,“ vypověděla Monika Feyfrlíková.

„Za muže se převlékám, abych mohla do bitvy. Ženy, tedy přiznané ženy, v ní nemají moc co dělat. Do bojů se aktivně nezapojovaly. Je pravda, že husitské boje jsou výjimka a jsou zmínky o tom, že u husitů bojovaly i ženy, ale až později po této bitvě,“ vysvětlila učitelka dějepisu Monika Feyfrlíková. Ani jí se prý, jako každému z účinkujících, nevyhnulo nějaké zranění z boje.