Jak řekla iniciátorka akce Martha Eisensamerová, v poslední době došlo k některým ošklivým případům. Výrazně se ukázalo, že některé mladé maminky, které bazar navštěvují, jsou „stále nestydatější“. Vždycky šlo při tom o peníze, uvedl list.

Vysvětluje, že část výnosu si podle regulí akce bazar ponechával a později je převáděl na místní kluby nebo organizace. Jen zbývající část si prodejci mohli ponechat. „V poslední době si prodávající hlasitě a agresivně stěžovali, že dostali málo peněz, a to i několik dnů po akci, kdy už se nedalo nic změnit. Stávalo se také, že prodejci, kteří objíždějí více bazarů, si měnili zavazadla, kterými věci odváželi, a osočovali organizátory, že jim schválně podstrčili jiné. Mladá děvčata v pořadatelském týmu tito ,trhovci´ agresívně před veřejností seřvávali…“

I když se jejich obvinění prokázala jako nesprávná, žádná z vůdkyň stěžovatelů nepokládala za potřebné se omluvit. „Mladé nakupující jsou stále nespokojenější,“ pokračuje Martha Eisensamerová. „Nadávají hlasitě a agresívně, žádné uznání dobrovolné práce sboru pořadatelů nemají. V prvních letech bazárků tomu tak nebylo…“

Poprvé se trh konal 26. září 1997. Z výnosu mělo být hrazeno vybavení školky, kterou si tehdy finančně slabá obec postavila. Nápad měl obrovský ohlas, stovky návštěvníků tady kupovaly na jaře a na podzim tisíce výrobků – ošaceni, hračky, všechno pro děti. Pro veřejný život ve Stammhamu poskytoval bazar pozoruhodné částky většinou čtyřmístné – například na faru, sportovnímu klubu nebo dobrovolným hasičům. Členové příslušného spolku také organizátorkám pomáhali při pořádání, dobrovolníků bylo někdy i čtyřicet. Při každém ročníku bylo některému z klubů nabídnuto prodávání kávy a pečiva, docela lukrativní obchod při množství návštěvníků ze širokého okolí.

Zrušení akce stálí zákazníci litují, také podle starosty Franze Lehnera je věčná škoda, že bazar nebude. Mladé rodiny s malými dětmi, které tak jako tak musejí šetřit, tady mívaly možnost výhodně získat kvalitní věci… Podle OÖN je mu líto, že takto končí dobrovolné angažmá organizátorek. Za občany své obce by dal ruku do ohně. Neumí si prý představit, že by se tak nesnesitelně projevovali – v místě se lidé znají navzájem a umějí ocenit dobrovolnou práci. „Vychází z toho, že to byli ,přespoláci´, jejichž chování vedlo k zastavení bazarů,“ končí list.

Šok v Alpách

Kritické místo…

„Byl to šok – když se 25letý alpinista z Čech ve středu dopoledne ohlédl na lezecké cestě na Prielu v Hinterstoderu po životní partnerce, byla pryč,“ píší OÖN. „23letá žena se sekundy předtím zřítila dvousetmetrovým pádem přes kamenité pole, skály a strže k patě severovýchodní stěny Prielu. Pád přežila s těžkým zraněním…“

List pokračuje, že oba horolezci nebyli žádnými nováčky, byli dobře vybaveni. Ráno vyrazili z horské chaty, aby vylezli nejdelší lezeckou cestu v Rakousku, která vede podél 2130 metrů dlouhého ocelového lana na Velký Priel. Na konci prvního úseku, v dlouhém vysutém překřížení (na ilustračním snímku), žena ztratila rovnováhu a spadla, popisuje deník a míní, že v momentu pádu mohla v už začínajícím lehčím terénu rezignovat na zavěšení karabiny svého lana k pevnému jištění…

OÖN pokračují, že její partner slezl v neschůdném terénu k ní, poskytl jí první pomoc a spustil alarm. Pět horolezců z Hinterstoderu a alpský policista vyrazili k podpoře týmu vrtulníku zdravotní služby, který těžce zraněnou vytáhl na palubu a dopravil na kliniku ve Welsu.
 
Veslovali z Lince do Pasova a zpět

A co mozoly, nemají?

V jejich klubu "Ister" v Linci se jejich záměru smáli, ale amatérští veslaři Franz Haunschmidt, Elke Nigl-Ederová a Thomas Burg svůj cíl splnili – absolvovali trasu Linec-Pasov-Linec po vodě během 24 hodin, píší OÖN.

Mají své oddílové předchůdce – už v roce 1931 tuto plavbu na 188 kilometrů podnikli ve dvou Bruno Schober a Franz Biritsch, a v klubu se stali legendami, píše list. Jejich výkon také motivoval trojici následníků.

Brzy ráno 15. srpna se sešli v klubové loděnici. Noční lampy města a úplněk jim posvítily ke spuštění plavidla pro tři s názvem "Schlögen", a dobrodruzi vyrazili proti proudu. „S přidanými dvanácti kilometry z přesídlení loděnice a se třemi přehradami to měli obtížnější než veslaři z roku 1931,“ připomíná list.

Popisuje, že po dvouhodinové plavbě dorazili k první elektrárně, Ottensheimu. Zdržet se půl hodiny ve zdymadle jim přišlo jako příliš velká ztráta, loď tedy vytáhli na břeh a obešli s ní elektrárnu. Za východu slunce už zase veslovali. V Aschachu znovu museli na souš a u třetí elektrárny v Jochensteinu Haunschmidt navrhl, aby se otočili zpátky. Přiznává, že už neměl sílu ani chuť. Jeho kolegové ale zůstali tvrdí – vracet se devět hodin před Pasovem?! Nemyslitelné!

Tihle to uveslovali dokonce ve dvou!

Další ránu jim zasadil silný proud pod městem, do něhož nakonec dorazili v 18 hodin, po čtrnáctihodinové plavbě. Chlapi chtěli v Pasově přenocovat, ale Elke Nigl-Ederová měla jiný názor, tak se otočili ke zpáteční cestě.
Tu jim pro změnu zpestřil liják. „Mohl jsem se už sotva hýbat a chtěl jsem jenom domů,“ uvádí Haunschmidt. Přenášení lodi na kluzkém betonu rampy elektrárny bylo krkolomným balancováním. Ve 4.30 hodiny, přesně 24 hodin po startu, byli v mateřské oddílové loděnici. Chvilku nato už bouchaly špunty…

Syn Boží na koloběžce?!

Ochránci zvířat jsou proti…

Podle názoru ochránců zvířat by měl Ježíš při pašijových hrách v Oberammergau jet do Jeruzaléma nikoliv na oslu, ale na e-skútru, píše PNP. Jízda dospělého představitele Krista na oslu odporuje zásadám ochrany zvířat, prohlásila organizace Peta ve čtvrtek a v prohlášení dodala, že dnes už by Kristus necestoval na oslu, ale pohyboval by se pravděpodobně na elektrokoloběžce nebo na jiném e-mobilu přívětivém ke zvířatům a ochraně přírody. „Proto tato ochranářská organizace požaduje mimo jiné po starostovi obce v okrese Ga-Pa, aby při pašijovém festivalu v příštím roce rezignovali na zapojení zvířat do představení.“

Pořadatelé na dotaz sdělili, že se drží zákoných předpisů o ochraně zvířat. Alternativa s e-skúutrem je nemyslitelná, řekl jeden z mluvčích. Pašijové hry mají historický kontext, v němž ještě žádná elektrovozidla nebyla.

Nad rámec „aférky“ list uvádí, že v představení laického divadla o utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše vystoupí od 16. května do 4. října 2020 celkem 2400 občanů Oberammergau. Jak i náš web uvedl, přestavení se odvíjí od slibu v roce 1633, který měl odvrátit od města nebezpečí moru. Občané slíbili, že každých deset let budou uvádět příběh posledních dnů Krista, jestliže už nikdo u nich na mor nezemře. A to se také stalo…

Zastřešené hlediště tamního amfiteátru se 4500 místy k sezení je podle obce Oberammergau největší svého druhu na světě. Očekávají tu o pašijích opět na půl milionu diváků. K informaci připojil pasovský deník archivní snímek od Tobiase Haseho.