„Výpal dopadl výborně,“ zhodnotil Karel Dvořák, který měl k ruce další dva profesionály, Juryšku Uhlířovou a Martina Čermáka.

Společně z rozpálené pece, popelnice zevnitř polepené žáruvzdornou izolací, před zraky diváků do obyčejného kastrolu se směsí pilin a mokrého opadaného listí, přendali hrnky rozžhavené do ruda a nechali je tam pár minut odležet. „Dopředu nikdy nevíme, jaká barva nám z toho vyjde, protože u raku velmi záleží na teplotě. Tentokrát byla teplota v celé peci poměrně stálá a výrobky tak vyšly monochromaticky, tj. jednobarevně, jsou všechny do oranžovo-červena. Je na nich znát to, že glazura je popraskaná, tomu se říká krakela, a veškerý uhlík, který během doby, kdy výrobky byly v hrnci, kde glazura tzv. redukovala, vytvořil určitou texturu, která je nezaměnitelná právě pro tuto japonskou techniku.“ Někdy se stává, že je v peci velký teplotní rozdíl mezi spodním a horním patrem a keramika z různých pater má jinou barvu. Jaká to ale bude, je pokaždé překvapení.

„Veškerá glazura je dobře vytavená, střep protavený, výpal proběhl krásným způsobem,“ radoval se keramik, který své umění předává i studentům Střední uměleckoprůmyslová školy sv. Anežky České v Českém Krumlově. Jeho pohled pak zaujal jeden výrazně červený, až krvavě rudý hrnek. „To je nádhera, tak krásnou červenou jsem u raku snad ještě neviděl. Ale že je takhle zbarvený jen jeden, není nic zvláštního, finální barvu glazura získává při redukci v hrnci s pilinami, listím a dalším organickým materiálem.“