Nejštědřejší byla Vídeň jako země a město, která stranám dala za každého voliče 28,3 eura. Následují Korutany 24,1 a Horní Rakousy 20,7 eura. Spolková vláda přispěla „jen" 11,7 eura za voliče.

Porno v kostele

Třicetiletá Elisa K. z Horních Rakous, nazývaná „v podsvětí" „Babsi", která v kostele v Hörschingu natočila loni v létě a letos v květnu dva amatérské pornofilmy a umístila je na tři internetové platformy, byla zemským soudem v Linci odsouzena za rušení výkonu víry a zneuctění náboženského učení ve spojení s tiskovým zákonem k tříměsíčnímu odnětí svobody podmíněně a peněžitému trestu 5350 eur, píše list OÖN. Rozsudek není v právní moci, obviněná si vzala lhůtu k vyjádření.

„Je mi to všechno tedy velmi líto, kdybych byla věděla, že je to trestné, nikdy bych to neudělala," řekla. Na druhé straně prohlásila: „Celý národ se na to video podíval, protože jsem na něm tak dobrá. Jiní jsou mnohem zlobivější, ale sedět tady musím já. Celému Hörschingu to prospělo, protože je teď slavnější…"

Video objevili na internetu žáci základní školy v Hörschingu a rozšířili je dál. Zjistil to farní úřad a informoval šokovaného faráře, který podal trestní oznámení proti neznámému pachateli.  Policie jej ale našla rychle, když video přehrála více znalcům pornoscény a ti „Babsi" poznali. Tvrdila, že video točila sama, a policie to po prozkoumání materiálu potvrdila. Prý na sebe chtěla upozornit a získat na internetu co nejvíc uživatelů. Na záběrech se uspokojuje vibrátorem a křížem na růženci…

S biskupem o pomoci umírajícím

„Vypnout přístroj nebo nepodat ten či onen lék, to mohou být v jednotlivých případech legitimní formy pomoci umírajícímu odejít," řekl pasovský biskup Stefan Oster deníku PNP k aktuální diskusi o „pomoci k sebevraždě". Aktivní eutanazii odmítá, ale v určitých případech vidí prostor při „doprovázení" umírajícího, píše list. Je ovšem podle něho těžké formulovat všeobecný zákon a aplikovat jej na každý jednotlivý případ. Klade si otázku, od jakého momentu by si řekl, že změní cíl terapie a umírajícího už jen doprovodí, aby měl co možná nejméně bolstí, tedy že už se ho dál nepokouší vyléčit, a odpovídá si, že je to v okamžiku, kdy ví, že uzdravení už není možné.

Pasovský biskup Stefan Oster.Celou lidskou existenci biskup nazývá s odkazem na Platona "Ars moriendi", tedy umění dobré smrti, pokračuje PNP. Odkazuje na Platona, pro kterého bylo žití „nacvičováním smrti". Podle Ostera poslední fáze života se vším, co k tomu patří, a všechna zkušenost s nutností opustit všechno, by mohlo být nejintenzivnější fází života.  Zde by si mohl člověk ještě jednou vyjasnit svůj vztah k Bohu – i v utrpení. „Lidé nejvíc zrají často tam, kde nejtvrději bojují," řekl. Varuje ale před tím chtít zjišťovat, kdy už další takové zrání člověka není možné.

Rámcově doplňuje, že velikým tématem je pro něho důstojnost člověka. Ctít a chránit ji ve všech fázích života i v prekérních podmínkách naší doby, být jejáím „advokátem", je pro něho velkým úkolem. To vztahuje i k diskusi na téma pomoci v umírání na konci žití. „Církev stále víc ztrácí relevanci pro politické debaty," říká. „Do této jsme ale vstoupili a jsme v ní slyšeni. Dotýkáme se v ní něčeho svatého, vědomí obzvlášť starostlivě nakládat se životem na jeho konci je stále mezi lidmi velké. A stejně tak v tématu počátku života je pro mne jisté, že život začíná početím a že počatému životu musíme již v mateřském těle umět přiznat důstojnost lidské osobnosti…"

„Pánem nad životem a smrtí je pouze Bůh. To je pro mne nedotknutelné," uzavírá.

… a o celibátu

V rozhovoru pro PNP se pasovský biskup dále vyjádřil i k jeho rozhodnutí žít ve „služebním" diecézním bytě v bytovém společenství se dvěma ženami a dalším mužem (Deník informoval). „Jsem sám překvapen, jak velký zájem to vyvolalo. Tehdy jsem si jednoduše řekl, že bych v tom velkém komplexu nerad žil sám, protože jako duchovní jsem uvyklý pospolitosti. Samozřejmě mi bylo jasné, že je to trošku ,horká´ otázka – kdo je tím, koho si biskup pustí takhle blízko k sobě?! Tento zájem veřejnosti jsem podcenil, tady nebyl můj ,mediální´ cit nijak zvlášť zralý. To ale vždy souvisí s tím, že se teprve musím učit sladit zvláštnost biskupského úřadu s mou osobou."

Rozebírá to podrobněji. „Od začátku jsem řekl, že nechci, aby moji mi spolubydlící spravovali domácnost. Mám přece paní, která přijde jednou za týden, vypere mi a uklidí v bytě. Vaření si obstarávají moji spolubydlící a já smím jíst s nimi; sám nevařím. Mám ale svou chladničku ve vlastním prostoru, kde si mohu rychle udělat snídani nebo večeři."

PNP Stefanu Osterovi připomněla, že před jeho jmenováním se musela biskupská kongregace „vypořádat" s tím, že jako mladík měl vztah s ženou. Na otázku, zda mu připadá celibát snadný, říká: „Když jsem poprvé slyšel své jméno v souvislosti se jmenováním biskupem, myslel jsem si, že je to vyloučeno, a souhlasem jsem byl opravdu překvapen. A jestli mi celibát připadá těžký? – Je ,dvojitý´. Na jedné straně pociťuji velkou vznešenost, patos, hluboce rozumím smyslu života v celibátu, ale samozřejmě zůstávám také normálním mužem, který také vidí, že jsou lidé druhého pohlaví, kteří jsou atraktivní a cosi rozhýbávají v mé psychofyzické přirozenosti. Naučit se s tím zacházet musí ale každý člověk. Zůstávám také jako biskup mužem, o tom není sporu. Cítím se ale vázán a nemám s tím žádné velké problémy. Touha po partnerství, rodině nebo vlastním dítěti zůstává, ale nedosahuje té základní hloubky, ze které poznávám smysluplnost mého nynějšího života." (Parafrázováno)

Bohatí a chudí u sousedů

„Rozdělování jmění je v Rakousku obzvlášť ,nespravedlivé´," uvádí linecký deník Volksblatt.  Expert Zaměstnanecké komory Matthias Schnetzer v něm kritizuje, že nejbohatších deset procent obyvatel drží nadprůměrně vysoké procento veškerého majetku v zemi – 62 procent. Je to podle něho nejen morální problém, ale také brzda rozvoje. Pro srovnání, v Německu má nejbohatší desetina lidí 59 %, ve Francii 50, v Itálii 48, ve Španělsku 43 a na Slovensku 33 procent.

Nejbohatší jedno procento lidí v Rakousku vlastní 24 procent celkového jmění v zemi. Stejná koncentrace majetku je už jen v Německu. Ve Francii má nejbohatší setina „jen" 18 procent, ve Španělsku 15, v Itálii 14 a na Slovensku 8 procent.

Polepší si

Podle německých odborů bude zákonnou minimální mzdou 8,50 eura za hodinu od ledna v Bavorsku  profitovat 224 000 zaměstnanců na celkový úvazek, píše PNP.  Tito lidé dosud museli vyjít s nižším hodinovým platem, tedy s méně než 1500 eur hrubého měsíčně. Současně se zvýší odměna také mnoha sociálně pojištěným zaměstnancům na částečný úvazek a zhruba dvěma třetinám lidí s minimálním úvazkem. Šéf odborů  Matthias Jena míní, že akceptance nové normy podnikateli poroste se zjištěním, že minimální nmzdy vyplácí také konkurence. Úřady ale musejí dodržování kontrolovat. Podle Sdružení bavorského průmyslu naopak minimální mzda ohrožuje desetitisíce pracovních míst v zemi – v těch případech, kde zákazník nebude ochoten zaplatit za zboží či služby víc.