Novostavby obytné části statku, kravína, konírny, kaple atd. mezi roky 1822 a 1832 do detailu zaznamenával – prakticky každý hřebík, trám, práci popisoval hodinu po hodině a zřízené objekty si taky kreslil. Nechal tak následníkům výmluvný dokument o náročnosti Mayerova neteř.tehdejšího stavění při souběžném hospodaření. Jen shánění materiálu na každou ze staveb trvalo rok, popisuje historik Mathias Ueblacker, který Mayerovy zápisy prostudoval. Z pečlivých záznamů spočítal, že stavebník tehdy za renovaci dvora vydal 3796 zlatých a 33 krejcarů. „Kdyby dnes objekt vyhořel, stál by rozhodně víc než milion eur," dodává Ueblacker.

Mayerovy zápisy jsou tak jedinečné, že se bavorský úřad památkové péče rozhodl vydat je knižně. Knihu představil právě na „místě činu", mimo jiné 81leté Mayerově neteři v páté generaci, Konradine Weinholzerové (menší snímek). A když ústřední konzervátor prof. Egon Johannes Greipl zaspekuloval, čím by dnes muž jako Johann Mayer se svým uměním a znalostmi mohl být, praneteř mínila, že o tom nemůže být sporu – byl by prý zase zemědělcem, jako před skoro dvěma sty lety…

Prof. Greipl označil jeho práci za malou senzaci už vzhledem k tomu, že staří sedláci psali málo, neradi. O to je jedinečné, že Mayer takto vedl „stavební deník" a spojil jej s nápady a úvahami.

PNP připomíná, že v okrese Pasov je ve srovnání s jinými oblastmi zachováno více dřevěných starých domů, ale jsou většinou prázdne – na rozdíl od dvora v Riedertshamu, který dodnes obývají Mayerovi potomci. Konradine Weinholzerová na něm ještě před třinácti lety s manželem hospodařila a po jeho smrti je tu s ní její dcera.

Autor knihy Mathias Ueblacker byl dlouhá léta v Dolním Bavorsku činný pro památkový úřad. O dvoře u Haarbachu slyšel poprvé v Mnichově v polovině sedmdesátých let. Rozjel se k Weinholzerovým a dozvěděl se o Mayerových poznámkách. Jsou psány rukou v novogotickém kurentu. S převedením do nové němčiny mu pomáhaly autorova rodina a bavorské slovníky. Jen s jedním pojmem prý měl a má problém – s „Flöttermäuse", kvůli kterým Mayer koupil šestnáct liber železa. „S netopýry to nemohlo mít nic společného, protože šlo o stavbu hospodářského objektu a Mayer zaznamenával jen stavební potřeby," říká Ueblacker v PNP. A smysl nedává ani výklad „mladí ptáci" podle Schmellerova slovníku… „Ale možná to slovo někdo zná a pomůže mi,"  směje se vědec.

Po zveřejnění článku v PNP se ozvala řada čtenářů, kteří tento pojem znají. „Nejde o určité dřevo, jak jsem se domníval, ani o tzv. peroutku z husích brk k očisťování pracovních ploch od prachu a špon, ani o pomocné konstrukce pro stavby vlaštovčích hnízd, ale jsou to hřebíky, jejichž hlavičky jsou často až na stavbě rozkovány do boků, aby pokrývaly větší plochu a lépe bránily odtržení přitlučeného dřeva," řekl Mathias Ueblacker.

Soused sousedům

Odklízí msníh dobrovolně v celé ulici.„O nic nejde, u nás v ulici se známe a pomáháme si," říká Christian Scheffler (38) z Altötingu o svém nasazení v ulici Maxe Wittmanna. Sousedé to ale vidí jinak, vyfotografovali ho a poslali do redakce PNP, protože mají zato, že co dělá, vůbec není samozřejmé. „Vzal na sebe úklid sněhu v celé ulici, z čehož profitují obyvatelé ve více než tuctu domů," píše list.

S ruční šornou pomáhal už dávno, nejdříve starší dámě. Když si pak před třemi roky z dědictví mohl koupit malou sněhovou frézu, začal ve větším stylu. Jakmile zasněží, brzy ráno vyráží. „Že přes noc napadl sníh, víme dřív, než se podíváme z okna – slyšíme ho," říká sousedka Elisabeth Horneberová. Odklízí bílou nadílku z chodníků a vjezdů i tehdy, kdy to ani pro něho není žádná moc velká zábava, sněhu je hodně, je mokrý a těžký…

Také v minulých dnech kalamity byl Christian v akci – jednou ráno, podruhé v podvečer. Každý úklid mu trvá hodinu, hodinu a půl. „Teď měl času dost, ale od pondělka ho zase čeká vlastní práce – je mechanikem jednostopých vozidel a místo frézy se zase bude muset víc věnovat kolům a mopedům," píše PNP.

WC za půl eura

Od dubna bude přístup na veřejné toalety benzinek na rakouských dálnicích zpoplatněn 50 centy. Klient po vhození mince současně dostane bon ve stejné hodnotě, který může uplatnit po dobu jednoho roku u všech pump na dálnicích. Může jej použít i při placení pohonných hmot.

Ještě loni provozující společnost Asfinag žalovala nájemce stanic za porušení smlouvy a vybírání poplatku za užití toalet. Nyní svůj postoj přehodnotila a souhlasila s kompromisem u pump. Na dálničních odpočivadlech zůstane použití WC cestujícími nadále zdarma.