Výstava se bude zabývat problémy spojujícími i rozdělujícími region mezi Dunajem a Vltavou, píše list. Připomíná, že v Eyblových domech v centru Bad Leonfeldenu bude tématem expozice mimo jiné solná stezka a historický konflikt „hansovních" měst Leonfeldenu a Freistadtu. Ve zdejší bývalé lidové nemocnici bude výstava lékařství anno dazumal a forem výrazů lidové zbožnosti. Freistadt se v pivovaře zaměří na historickou roli šlechty a klášterů, měst a obchodu, ale i roli hranic.

Českokrumlovské muzeum vystaví 25 ambiciózních, ale nerealizovaných projektů na téma „Co by bylo, kdyby": kdyby železnice z Čech vedla až na Jadran, kdyby byl dokončen plavební kanál spojující Vltavu přes Aist s Dunajem, atd. V synagoze ukáží fotografové z míst výstavy své interpretace toho, co má region společného.

Cisterciácký klášter vystaví kulturní poklady, mimo jiné poprvé od sedmdesátých let Závišův kříž.

„Ředitel českokrumlovského muzea Ivan Slavík mluví o výstavě, kterou chystá, s nadšením, a naštěstí německy," píše autorka stati. „Jeho elán strhuje, ale očividně jen okruh asi deseti metrů kolem muzea. V prodejně suvenýrů dva kroky odtud už nikdo o výstavě neví. Dokonce číšnice Vendula, která ráda jezdí do Freistadtu a Lince nakupovat, krčí rameny nad předloženou českou verzí plakátu výstavy a míní, že by ale snad mohla být zajímavá pro školní třídy…"

„Školní třídy by během pár vteřin vytrhly Vyšší Brod ze spánku Šípkové Růženky," navazuje kolegyně Schiesserová. „Klášter leží ve slunci jako pohádkový zámek a jako takový je prázdný. Jen jeden dělník bagruje jámu před kostelem. Na silnici k patě kláštera už ale vlají reklamy k výstavě a městečko dole žije, třeba u Inge Pavelcové. Její borůvkové knedlíky jsou známy široko daleko. Až začne výstava, bude jich muset uvařit víc, a těší se na to, jak říká. Musí prý jen vyřešit problém – mnoho lidí z okolí pracuje v Rakousku. Teď tedy musí zkusit získat tuzemský personál." Závěrem autorka zmiňuje několik svých krajanů uvelebených v zimní zahradě restaurantu. Zemská výstava? Tu by prý mohli navštívit,  když tu beztak budou. Ostatně mají tady i kadeřnici.., říká jedna z nich.

K návštěvě v Čechách pak Renate Schiesserová připojuje glosu s titulkem Hranice v hlavě:

„Pozor vlak! Pozor, státni hranice!" běží mi hlavou. Je to snad třeba poněkud zvláštní myšlenkový pochod při obědě, ale uvědomuji si, že jsou to jediná česká slova, která umím. Mohla bych v této zemi zemřít žízní nebo hladem, kdyby tu nebyla číšnice Vendula, která se mě krásnou němčinou ptá, co bych si dala. Tak jako mi krátce předtím stavební dělník ukázal cestu a kurátor Ivan Slavík mi představoval svůj díl přeshraniční výstavy. A já se nekonečně styděla za mé znalosti, které v nejvlastnějším slova smyslu končí u státní hranice, a já přitom už skoro čtyři roky žiju jen co by kamenem dohodil odtud… Tahle výstava má také budovat mosty, a může to zafungovat, pokud tu šanci uchopíme. Když cestu k sousedům jednou nevyužijeme k výletu, dobrému a především levnému jídlu, návštěvě zubaře a nákupu, ale spojíme ji s prohlídkou výstav v Českém Krumlově a ve Vyšším Brodě.  K poznání, co nás spojuje a co rozděluje. A k porozumění možná alespoň několika frázím, které nevarují před vlaky a hranicemi…

Podmínka novomanželům

Svatbu pro 40 svatebčanů včetně dortu a novomanželské noci v apartmá celkově za 3279,20 eura si loni v únoru objednali 31letý muž a o tři roky mladší partnerka s pěti společnými dětmi v Landgasthofu na okraji Vídně. V létě se hostina konala. „A protože – odhlédnuto od malé zálohy – manželé dodnes nic nezaplatili, byli oba v pátek pravomocně odsouzeni pro podvod každý ke třem měsícům podmíněně," zaznamenal deník OÖN. V době objednávky byli totiž finančně na suchu. Jako fiakrista muž nevydělával rozhodně moc a snoubenku stíhaly exekuce zasilatelských obchodů, pojišťoven a prodejců mobilů. „Věřila jsem, že peníze dáme do srpna dohromady," ujišťovala mladá paní soud…  Když to nevyšlo, ukázalo se prý bohužel nemožným se s hospodským domluvit. Ten ale prohlásil, že by byl ochoten přistoupit na splátky, kdyby mu dlužníci nalili čistého vína. Už během svatby mu někteří hosté naznačovali, že novomanželé nemají peníze. Když mu pak opravdu nezaplatili, prověřil si jejich okolí a zjistil, že jsou v úpadku. Od té doby se situace ještě zhoršila, dodal list. Táta pěti dětí je momentálně nezaměstnaný a náhrada škody, kterou jim soud uložil, je tak v nedohlednu…

Opět Češi v tísni

Čeští snowboardisté se znovu ocitli v tísni v rakouských Alpách. 46letý muž s 19letou sestrou a 10letým synovcem chtěli ve čtvrtek kolem patnácté hodiny sjet volnou variantu Angeralm v oblasti Obertraunu na Krippensteinu. Dostali se do nesjízdného terénu, sejmuli prkna a chtěli se vrátit pěšky k horní stanici lanovky. Po hodině ale zcela vyčerpáni volali mobilem o pomoc. Pracovník AEG Gmunden, který se v tu dobu nacházel poblíž, k nim sjel a dopravil je nezraněné k lanovce a posléze do údolí, píší OÖN.

Ze slavného interview Hartmann - Völler.Dík za tu urážku

Tenhle moment se prý zapsal do dějin televizního vyslání, popisuje deník PNP. Onoho 6. září 2003 seděl hněvem rudý šéf německé reprezentace Rudi Völler po zápase 0:0 s Islandem před kamerami proti moderátorovi Waldemaru Hartmannovi a hromoval, že už tyhle za…  slabomyslné bláboly, které mu opakují tři roky, nemůže ani slyšet. A pak padla ta věta, která měla reportéra udělat později šťastným: „Ty si tu v klídku dřepíš na židli, máš v sobě tři pšeničná a jsi pěkně uvolněný…"

Tato břitkost v interview přinesla Hartmannovi takřka obratem lukrativní reklamní smlouvu s jedním pivovarem vařícím pšeničné pivo – a tím ho zajistila na stáří. „Díky, pane Völlere, za ten Rudiho důchod," napsal Hartmann ve své knize „Třetí poločas", která přijde na trh v pondělí 11. března, téměř přesně k jeho nedělním pětašedesátinám.

Má co vyprávět nejen o fotbalu – býval svého času také „domácím a dvorním" zpravodajem bývalého ministerského předsedy Franze Josefa Strauße, kterého obdivoval a ve své knize ho nazývá Muhammadem Alim bavorské politiky. „Stejně černým, stejně velkým a stejně obávaným,"  vysvětluje.