Josef Sochor se narodil ve vesničce Veselá na Českomoravské vrchovině, do školy chodil do nedalekých Počátek. Za minulého režimu však nesměl studovat, a proto záhy odešel do učení do Pardubic, kde zůstal dodnes.

Už odmalička měl vztah 
k hudbě. „Za mých klukovských let byl na každé větší vesnici divadelní spolek nebo se zpívalo v kostele. Moje maminka krásně zpívala a otec hrál na housle, takže u mně se ty geny nějak spojily," vypráví. Na měšťanské škole v Počátkách se stal sólistou sboru a pokračoval i v pěveckém souboru na učilišti.

Tehdy také poprvé uslyšel Orchestr Karla Vlacha a tato muzika mu učarovala. Po vyučení začal zpívat v taneční kavárně a když mu bylo dvacet, uspěl v soutěži talentů. „Bylo to v roce 1957. Do finále vybrali čtrnáct lidí, mezi nimi byla mimo jiné Judita Čeřovská. Finále vysílal v přímém přenosu rozhlas i televize a kromě poroty rozhodovalo obecenstvo. Po mém vystoupení lidé patnáct minut tleskali, křičeli, bouchali židlemi, což tenkrát rozhodně nebylo normální, a tak mě porota musela nechat vyhrát," vzpomíná Josef Sochor.

Za vítězství dostal zlaté ruské hodinky, které však byly dámské, a diplom. Oboje má dodnes schované. Hudbě se ale ani po tomto úspěchu profesionálně nevěnoval. „Ten vlak mi trochu ujel, protože jsem zůstal bez tatínka a musel jsem se starat 
o maminku a bratry. Nemohl jsem si dovolit snažit se prosadit v hudbě. Pracoval jsem jako chemik a ve výrobním družstvu, po revoluci jsem vyhrál konkurz na ředitele jedné fabriky," popisuje.

S muzikou nicméně trávil volný čas. Zpíval v taneční kavárně, vystupoval na plesech a akcích, vyzkoušel si koncertování s řadou kapel. V polovině 90. let začal pomýšlet na natočení desky. „První nahrávky jsem zkusil v rozhlase a také jsem uspěl ve výběrovém řízení na hlasatele. Když jsem si takto ověřil, že na to mám, troufl jsem si oslovit Orchestr Karla Vlacha. Ve svých 59 letech jsem tak nahrál první desku, dal jsem si ji k šedesátinám 
a vlastně jsem si splnil ten sen patnáctiletého kluka 
z vesnice. Trvalo to sice strašně dlouho, ale dokázal jsem to," říká Josef Sochor.

Následovala další alba. 
K jedné spolupráci si například přizval Yvettu Simonovou a nahráli spolu známé duety, které předtím zpěvačka zpívala s Milanem Chladilem. Vzniklo i vánoční CD.

Na TV Šlágr Josef Sochor vystupuje především s písněmi z 50. a 60. let minulého století. „Ty jsou podle mě nejkrásnější a jsem rád, že jsem se k nim mohl vrátit. Děláme je ale v trochu modernějším hávu. Myslím, že to může být pro obecenstvo zajímavé," komentuje.

Díky Šlágru ho lidé poznávají na ulici a muzice věnuje téměř všechen čas. „Je to koníček, který mě baví. Už manželce, když jsme se brali, jsem říkal, že toho nikdy nenechám. Já jsem byl v životě víckrát dole než nahoře, ale muzika mě z toho dokázala vždycky dostat. I když mám třeba blbou náladu, nabije mě novou energií," dodává.

Pokud sám nezpívá a chce si raději něco poslechnout, má rád jakoukoli dobrou hudbu. Říká, že si s chutí pustí třeba i country nebo kvalitní dechovku. Zbytek volného času tráví na chalupě na úpatí Železných hor. „Máme tam zahradu, takže je třeba sekat trávník, starat se o záhony, občas něco opravit. Také chodím na houby, které rád i jím," vypráví.

Radost mu zároveň dělají tři dcery a jejich rodiny. Doufá, že někdo bude pokračovat i v muzikantské tradici. „Vnuk už se mnou zpíval, tak bych byl rád, kdyby se k tomu vrátil. Nebo desetiletá vnučka, to je taková komediantka, tak doufám, že půjde v dědových šlépějích," uzavírá.