Je jediným českým světcem uvedeným i v generálním římském kalendáři. Svatováclavská tradice, odkaz a legendistika nás provázejí po staletí dodnes. Křesťanský publicista Petr Šabaka napsal, že „ten, kdo ctí svatého Václava, ctí své kořeny. Kdo ctí své kořeny, je pevně zakořeněný a jen tak nic s ním neotřese. Kdo naopak od sebe odsekává své kořeny, padne a zahyne."

O vysvětlení významu jména Václav náš Deník požádal fokloristku a etnografku Národního muzea v Praze Jiřinu Langhammerovou. Ta nám napsala, že svatý Václav, hlavní patron České země, zastává po staletí významné místo nejen ve světě víry, historie, ale i tzv. vysoké kultury, to znamená v profesionálním výtvarném umění, beletrii a múzické oblasti. Nezpochybnitelnou roli podle ní odedávna hraje i ve sféře tradiční lidové kultury.

„Jeho svátek, dnes i svátek státní, připadá na osmadvacátého září. Pro venkovské oslavy je to šťastné datum. Je po žních a obecně po sklizni úrody, tedy po největším náporu celoroční práce. Nastává doba, kdy si lidé minulosti, kdy tradice zrály, mohli poprvé za sezonu odpočinout, posedět se svými blízkými, slavit v plném slova smyslu. Byla to doba posvícenských či hodových zábav, kdy spolu s požehnáním a vyjádřením díků, přicházely na stůl poprvé plody Země daného roku. Z nové mouky se pečou koláče, padají husy, poprvé se stáčí mladé víno, konají se taneční zábavy s muzikou, kam se lidé vypravují ve svátečních oděvech – prostě posvícení," uvedla odbornice Národního muzea.

Přivítání smrtí

Jiřina Langhammerová dále vysvětluje, že svatý Václav dává k těmto pradávným oslavám patřičné požehnání. Sám se totiž nesmazatelně zapsal do historie v posvícenský den. Podle legendy šel na jeho oslavu ke svému bratru Boleslavovi do Staré Boleslavi , kde se mu dostalo mimořádného přivítání – mučednické smrti.
„O to více právě svatováclavský svátek, který slavíme ve spojitosti s dávnými požitky, ale i duchovní a poutní tradicí, patří v českém zvykosloví k nejvýznamnějším," podotkla Jiřina Langhammerová.

Ta potvrdila, že jméno Václav dodnes patří, a zejména v minulosti patřilo, mezi nejvíce užívané. Svědčí o tom nejen matriky, ale i řada domáckých označení českých Václavů – Vašek, Vašíček, Venda, Véna, Venca. „Mnohé tvary známe i z lidových písniček, například: Koukej, koukej, koukej, Vašku, jakou já mám kanafasku. Jsme-li u folkloru, pak nezapomeňme na pranostiky, svázané se svatováclavským svátkem, které vyjadřují právě onu poklidnou náladu času sklizně a počátku podzimu: Na Václava svatého, bývá vína nového," připomněla Langhammerová.

Slavnosti vína

Ta se v pojednání dostala 
k oslavám, které „zůstaly v plné síle dosud živé, ba dokonce mnohde s vehemencí organizátorů obnovované – Svatováclavské vinobraní." V řadě obcí a měst včetně metropolí se na Václava konají vinařské slavnosti. „Ty jsou spojeny s připomínkou sklizně vína, prvním lisováním a ochutnávkami, historickými průvody i místními zábavami, které do lidové výpravnosti dozrály zejména na Moravě. Slavnost se zde vhodně nazývá hody, tančí se při cimbálové muzice, kde dominuje mužský verbuňk, mládež se strojí do nádherných krojů, volí se stárky a stárci, předáci mladé generace, stavějí se máje pod nimiž mládí tančí, zatímco otcové a tety posedávají u stolů na lavicích a ochutnávají burčák, klobásky, koláče či jiné místní dobroty," vysvětlila uznávaná etnografka.

Ta dodala, že „by se svatý Václav podivil, jakým světským zábavám a hodokvasům dává dnes, po více než tisíci letech od mučednické smrti, svou duchovní patronaci."

V tomto textu jsme se už zmínili, že svatováclavská tradice dodávala po generace Čechám sílu. Dokládá to i historik Husitského muzea v Táboře Richard Vlasák. Podle něho byl svatý Václav vzývaným ochráncem přemyslovského státu v nebi. „A to už od bitvy u Chlumce roku 1126. Tehdy přemyslovský kníže Soběslav shromáždil všechna česká knížata pod svatováclavskou korouhví a slavně zvítězil nad vojsky německého krále a pozdějšího císaře Lothara III.," sdělil Richard Vlasák.

Když o tři století později za husitských válek vpadli do naší vlasti nepřátelé ze všech stran, víra ve Václavovu pomoc posilovala umírněné husity. Ostatně i Jan Hus uznával sv. Václava za největšího domácího světce.
V České republice podle statistiky k lednu 2013 žilo 130 976 mužů s křestním jménem Václav. Jedná se o sedmnácté nejčastější křestní jméno mezi českými muži i ženami. Jen v jižních Čechách bylo nositelů tohoto jména k 31. prosinci 2012 celkem 13 499. Václavům patří na jihu sedmá příčka.