Došlo k ní v jednom bavorském (nikoliv prý dolnobavorském) lese, při níž byla jedná známá osobnost zachycena se známou dámou „v poněkud nepříjemné situaci". Výbor podle Koblera přistoupil k věci spíše jako k zábavné, ale téma projednal zcela vážně: jak dalece mohou být osobnostní práva lidí těmito kamerami ke sledování zvěře dotčena – zda má být jejich instalace povolována, či zda na přístroje mají upozorňovat tabulky.

Svobodní voliči odmítli téma jako bezvýznamné. Ostatní strany se rozhodly vyzvat zemskou vládu, aby sněm informovala o právních aspektech nasazení „divokých kamer" na privátních lesních plochách a ve státních lesích. Diskutovat nad touto zprávou chtějí poslanci po prázdninách.

Podle mluvčího Národního parku Bavorský les Rainera Pöhlmanna se park v této otázce co do ochrany dat chová vzorově. Pro oficiálně schválený výzkumný projekt bylo na bavorské a české straně hranice instalováno 70 kamer. Jak píše PNP, ty fotografují jen zhruba do výše kolen lidí, přičemž na přístroje upozorňují tabulky. Nikdo si prý dosud na tuto praxi nestěžoval, mnozí podle Pöhlmanna si před objektivy dokonce zapózují… Záběry jsou následně smazány.

Co s tatínky po rozvodu?

Je to problém zvlášť v případě, kdy otec i matka žijí po rozchodu každý v jiném městě. Častější návštěvy dítěte se „přespolnímu" rodiči prodražují. Cestování je stále dražší. Takový táta navíc musí spát v hotelu, a nemá-li peníze, v autě nebo třeba na karimatce na chodbě. Celoněmecká inicitativa „Můj tatínek přijede" teď organizuje u privátních sponzorů noclehy pro otce na návštěvách dětí ubytování zdarma, aby se s nimi přece jen potomci mohli setkat, píše deník PNP.

Projekt – a jeho protějšek „Moje maminka přijede" – nedávno vyhrály v celoněmecké soutěži sociálních modelů. Na myšlenku podle PNP přišla evangelická učitelka náboženství Annette Habertová z Mnichova. Nechala své žáky napsat přání k dobré víle a jeden ji poprosil o častější návštěvy otce, který může přijíždět jen v létě, kdy může přespávat v autě – na jiné ubytování nemá.  Přenocovat v bytě bývalé manželky je ovšem problematické, zejména má-li už nového partnera, míní Habertová a přiznává, že tahle bída dětí na ni zapůsobila. Nešlo prý o ojedinělý případ.

Alternativu, aby cestovaly ratolesti, Habertová jako trvalé řešení odmítá s poukazem na to, že děti chtějí druhému rodiči přece ukázat své prostředí – má poznat jejich hračky, přátele, oblíbená místa. Habertová, sama matka tří dětí, má takový kontakt k oběma rodičům za velmi důležitý. „Dítě tak poznává, že pochází od obou," říká v PNP.

Myšlenka se rychle ujala. První otce Habertová ubytovala u přátel a známých, poptávala se u náboženských obcí. Od roku 2009 se dodnes na www.mein-papa-kommt.de nebo www.meine-mama-kommt.de registrovalo už přes 300 hostitelů a 120 osamělých otců a matek, dokonce i ze zahraničí. Iniciativa klientům poskytuje i poradenství.

V Mnichově využívají mnozí rodiče na návštěvě k setkání s dětmi hernu evangelického střediska pro osamělé matky a otce – místnost s množstvím hraček, ale i přebalovacím pultem či trenažerem. „V zimě bychom sotva mohli celý den pendlovat městem," říká otec, který byl ve středisku už třikrát se svou pětiletou dcerou. Pro ni je to prý už vlastně kus domova – ví, že když tatínek přijede, půjdou zase tam, de to už důvěrně zná a kde se jí líbí…

Hospody zavřou dřív

Městská rada v Pasově po dlouhém váhání výrazně zostřila zavírací hodinu v celém vnitřním městě. Pořádkový výbor rozhodl většinou 7:5 hlasům, že všechny restaurace v centru budou v týdnu muset zavírat ve dvě hodiny, o víkendu ve tři,  napsala PNP. Nařízení má platit zatím rok na zkoušku.

Původně bylo diskutováno o tom, že by omezení platilo jen pro tzv. „procházkovou míli" na Neumarktu. Radní se ale obávali, že by rozdílné zavírací doby vedly k přesouvání spousty hlučných hostů nočními ulicemi do jiných zařízení.

Zasedání rady jen živě

Být trvale na záznamech se jim nelíbí…Správní výbor v Pasově odmítl poměrem hlasů 9:4 návrh, podle něhož by záznamy ze zasedání městské rady mohly být trvale vyhledatelné na internetu. Rozhodnutí vyvolal podle PNP kolektivní odpor zastupitelů a zaměstnanců radnice – pohrozili, že pokud by taková mediatéka byla zřízena, odvolají svůj souhlas k zobrazení jejich osob při jednáních, a to jak pro záznamy, tak pro dosud uplatňované živé přenosy. To by znamenalo zařazovat do vysílání pauzy při každém jejich vystoupení. To rada nechtěla dopustit a na návrh mediatéky rezignovala.

S návrhem přišli Svobodní s tím, že kdo by chtěl ze záznamu svůj projev následně smazat, měl by mít k tomu možnost ještě před zařazením do mediatéky. Nikdo by se tak nemusel obávat „zviditelnění" nějakého svého nešťastného vystoupení, přeřeknutí apod. Takto sestříhané záznamy by pak měly být k dispozici veřejnosti na webu. Pod hrozbou protestů zaměstnanců  ale rada nakonec rozhodla proti mediatéce. Přímé přenosy zasedání začínající v 16.15 h sleduje nyní průměrně 25 diváků, poznamenala PNP.

Sociální akrobaté?

Loni v Rakousku zavedené minimální dávky sociální potřebnosti – v Horních Rakousích 843,70 eura, v ostatních spolkových zemích 773,26 eura – vyvolaly u našich sousedů vzrušené spory mezi politiky poté, kdy počet poživatelů tohoto příspěvku, dříve tzv. sociálního, stoupl v prvních měsících roku v Horních Rakousích skoro o 50 procent.

Prezidenta Hospodářské komory Rudolfa Traunera to vede k podezření, že „je stále víc sociálních akrobatů, kteří práci jednoduše nechají stranou a raději sáhnou po těch 843 eurech". Zákonem podmíněná povinnost poživatelů hledat si práci prý prakticky neznamená žádnou překážku, píše linecký deník Volksblatt. Trauner se ptá, kolik asi lidí změna ve výši příspěvku povzbuzuje ke zneužívání sociálního systému tím, že nehledají stálou práci a dávky od státu si nanejvýš vylepšují nějakou fuškou. Pro podniky hledající zaměstnance by prý toto zneužívání bylo katastrofou. Přitom stálé zaměstnání je podle něho nejlepší pojistkou proti hrozbě chudoby.

Názory Hospodářské komory odmítá zemský sociální rada, zástupce hejtmana  Josef Ackerl. Označováním poživatelů dávky za sociální akrobaty podle něho komora zcela úmyslně sahá po falešných ošklivých klišé a podsouvá správě sociálních věcí a úřadům práce, že své úkoly nevykonávají s potřebnou péčí. Argumentuje, že z asi 8650 lidí, kteří v průměru v prvním čtvrtletí dávku pobírali, bylo jen 30 procent práceschopných a dospělých včetně těch, kteří pobírají časově omezenou podporu v nezaměstnanosti či mají příliš nízký příjem. U ostatních šlo především o děti.

Aby se zvýšil „motivační" rozdíl mezi minimální dávkou sociální potřebnosti a platem, požaduje Ackerl zvýšení minimální mzdy na 1500 eur, uzavírá Volksblatt.