A chybělo opravdu málo. Jako zázrakem ho ještě včas objevil jeho zachránce.

„Bylo to ze čtvrtka na pátek, kolem půl desáté večer," vyprávěl Milan Sedlák z Kaplice, který bydlí u kaplického autobusového nádraží. „Šel jsem na dvůr pro dříví, abych přiložil do kotle. Nabírám dřevo a slyším volání o pomoc. Nejdřív jsem nad tím v duchu mávl rukou, že to bude parta opilců, která na nádraží kdovíco dělá, ale volání o pomoc zase zaznělo. Zbystřil jsem. Volání bylo divné, to už nebyla sranda, znělo to vážně."

Milan Sedlák tedy praštil s dřívím, vyběhl ze dvora ven a dál na autobusové nádraží,  které tonulo ve tmě. Nikde nic neviděl, tak se řídil jenom sluchem.

„Slyším, že se volání ozývá od potoka, běžím ke břehu, tam tma, nebylo nic vidět. Běžím dál po břehu jen tak v kraťasech, cestou jsem ztratil pantofle, tak jsem běžel bosý. Až jsem toho člověka uviděl. Ležel v potoce, různě se v něm obracel, ale i když volal o pomoc, vůbec o sobě nevěděl. Byl totálně opilý, úplně na prach," líčil Milan Sedlák. Skočil k muži a začal ho tahat z potoka ven.  I když v Novodomském potoce nyní neproudí moc vody, muž  se v něm převaloval v hlubším místě, které stačilo na to, aby se v něm nemohoucí muž utopil.

Jenomže, ouha.  Bezvládný muž, který ani trochu nespolupracoval, byl obrovsky těžký a svah k potoku značně příkrý.

„Vůbec ho nešlo vytáhnout.  Tak co teď. Seděl jsem na břehu a vytáhl ho alespoň tak, aby měl hlavu nad vodou a nesklouzávala mu pořád do vody. Tak jsem ho držel a volal o pomoc," pokračoval ve vyprávění Milan Sedlák. „A můžu říct, že jsem volal dost dlouho. Podle mě jsem s ním v té vodě byl takových dvacet minut jistě. Už jsem si zoufal, že mi snad nikdo nepomůže. Až pak jsem zaregistroval, že  nade mnou začínají blikat majáčky."

To dorazili kapličtí policisté spolu se záchrankou, kterým přece jenom někdo zavolal. Milan Sedlák svůj pobyt u potoka jen tak „nalehko" odmarodil, ale tím to pro něho zdaleka neskončilo. Už také jako zastupitel města se o osud zachráněného muže zajímal dál.  „Volal jsem do nemocnice, jak na tom je. Byl to starší muž ve věku 63 let, byl silně podchlazený a značně podnapilý. Také jsme se za ním později byli v nemocnici podívat s místostarostou. V současnosti je ještě pořád v nemocnici, ale prakticky mu vůbec nic nezůstalo."

Milan Sedlák zjistil, že muži na ubytovně, kde pobýval, údajně někdo ukradl důchod. Na to konto se opil, majitelka ubytovny ho proto vyhodila a nyní nemá vůbec nic. „Nemá kde být, nemá peníze, takže dnes má jenom pantofle a župan a ty mu půjčila nemocnice," řekl Milan Sedlák.  „Tak mu teď zajišťujeme ubytovnu, nějaké oblečení a podobně."

Oblečení pro zachráněného důchodce měl včera zrovna u sebe v autě místostarosta Pavel Svoboda. „Čekám totiž, že nemocnice toho nešťastníka každým dnem pustí. Milan Sedlák  prokázal osobní hrdinství, když  šel za voláním neznámého člověka do vodního toku. Bez jeho nasazení by ten muž přišel o život. Město také děkuje policistům z místní služebny, že  přijeli hned po zavolání a v součinnosti se záchrankou a panem Sedlákem pomohli tomu člověku, díky čemuž z toho nemá trvalé zdravotní následky," vyzdvihl Pavel Svoboda.