Schválení protikuřáckého zákona je pro klub kuřáků dýmky téměř likvidační. „Soutěže v kouření se vždy odehrávají ve veřejných prostorech,“ povzdychl si prezident Šumavského Pipe klubu Prachatice Antonín Votava.

Momentálně se tedy neví, co bude dál…

Kde jste se doteď pravidelně jako klub scházeli?

Ve Vimperku, v hotelu Zlatá hvězda je úžasný sál. Ale majitelka nám řekla, že jsme tam naposledy, prý se nenechá popotahovat za porušení zákona.

Jak tedy nyní budete pořádat soutěže nebo se potkávat při klubových setkáních?

V tuto chvíli vůbec není nic jasné. Další naše setkání bude ve čtvrtek 8. června a budeme kouřit u restaurace Skalka ve Vimperku venku pod slunečníkem.

Prozraďte pravidla soutěže v kouření dýmky.

Je to soutěž v pomalém kouření tabáku. Každý soutěžící má svou dýmku. Dusátko na úpravu hořícího tabáku, dvě zápalky a porci tabáku tři gramy dostává od pořadatele. Pokud se kuřákovi nepodaří zapálit, vypadává ze soutěže.

Jak se pozná, kdo už dokouřil? Aby někdo nešvindloval?

U každého kuřáckého stolu sedí rozhodčí, který vše kontroluje.

A vy jste pravidelný kuřák, nebo jen ten soutěžní? Vím, že i takoví kuřáci jsou – tedy jen sportovní.

Sice kouřím pořád, ale pouze dýmku. Cigaretu jsem neměl v ústech třiadvacet let. Dýmek dám za den tak pět. Je to jiné kouření, lepší tabák bez nikotinu.

Máte pocit, že je kouření dýmky lepší než cigarety?

Většinou začíná kuřák dýmky jako cigaretový kuřák. Dýmka je asi méně škodlivá, ale pořád tam něco hoří. Tedy i tady se samozřejmě dá o škodlivosti mluvit.

Jaké máte za sebou úspěchy?

Od roku 2000 jsem v klubu, za tu dobu jsem byl třikrát mistr republiky. Navíc se sčítají body do kuřácké ligy. V té se načítá počet startů na soutěžích a umístění v nich, tu jsem vyhrál desetkrát.

Alena Šrámková